pondělí 26. listopadu 2018

Pohádková láska na celý život - mýtus nebo realita?

srdce z lásky

Všichni se jí smáli. Všichni jí říkali, že má o vztazích naivní představy. Ano, věřila na pohádkovou lásku, která je na celý život. Na lásku, která neuhasíná, ale hoří jasným plamenem po celou dobu. Lásku, kdy si ti dva stále váží jeden druhého, obdivují se, inspirují se, podporují se, milují se, na svém vztahu pracují a jsou šťastní až do smrti.
Život ji několikrát vrátil do reality tvrdým hozením na studenou dlažbu z různě vysokých pater. Ona ale navzdory vší bolesti, kterou prožila, nepřestávala věřit, že pohádková láska existuje. Odmítala věřit tomu, že zamilovanost VŽDYCKY přejde a pak už je to jen o tom, jak se ti dva dokážou tolerovat a jak moc spolu chtějí být. Že má vlastně být vděčná, že má takového chlapa, který je na ni hodný, pomůže jí, nemlátí ji, nepodvádí ji, nepije, nekarbaní…ale…kde jsou projevy lásky a náklonosti? Vždyť každý potřebuje občas slyšet nebo cítit, že toho druhého i po letech přitahuje, že je milován, že druhému na něm záleží. Každý potřebuje občas pusu na čelo nebo obejmutí jen tak, z radosti, že jsou ti dva spolu. Vždyť právě to je to koření života a vztahu! To je ten důvod, proč zamilovaní lidé září na kilometry jako vánoční stromky a mají pocit, že zvládnou všechno na světě. Proč lidé po čase přestanou chodit na rande? Proč všechno berou automaticky a neváží si společných chvil s druhým? A proč už vlastně ani netouží s tím druhým trávit tolik času, jako dřív? Jak je možné, že se jeden druhému omrzí? Proč si dva lidé, kteří se na začátku tolik milovali, dokážou říct tolik sprostých a zraňujících slov? Kam se vytrácí láska? A proč už nikdo nevěří na lásku na celý život? Opravdu jsme díky době natolik zrychlení a sobečtí, že pokud nám v partnerství něco nevyhovuje, nesnažíme se na vztahu pracovat, ale raději partnera opustíme, popřípadě vyměníme, protože to tak děláme se vším a protože je to tak snazší? Děsí mě vztahy, kdy si on i ona řeknou „Teď to vydržím, však si ho/ji po svatbě změním k obrazu svému“. Ale proč někoho měnit k obrazu svému? To potom milujeme představu o dotyčném, nikoli jeho samotného. Proč už nám láska nestojí za to, abychom o ni společně pečovali?
Nad vším moc přemýšlí, ví to. A taky ví, že jí to je občas na škodu, protože dokáže určitou věc obracet ze všech možných i nemožných úhlů několikrát dokola a udělat si tak v hlavě slušný chaos, se kterým si pak neví rady. Myslím ale, že navzdory všem svým analýzám nikdy nepřestane věřit na pohádkovou lásku na celý život. I když s ní život mlátí nevybíravě o zem a lidé jí říkají, že taková láska neexistuje. Opravdu neexistuje? Všichni přece víme, že každý příběh vychází aspoň v tom úplném základu z toho, co se doopravdy stalo, aneb jak praví přísloví „na každém šprochu je pravdy trochu“. Nebo v tom není ani špetka pravdy a je to jen skrytá touha velkého množství lidí, kteří chtěli věřit na pravou lásku na celý život jako ona?

když je vyučující romantik :)

pátek 2. listopadu 2018

Jak jsem neodjela do tmy | Pobyt ve tmě

Ve středu 31.10. jsem měla odjet do tmy. Měla. Ale neodjela. A proč? Inu, to sama nevím a můžu se jen dohadovat, ale nabízím menší zamyšlení, proč tomu tak asi bylo.
Po zkušenosti s bungee jumpingem jsem věděla, že dokážu svůj strach zpracovat. Ale ve středu se mi to nedařilo. Ačkoli jsem ještě ráno cestou do práce nadšeně vyprávěla Honzíkovi, jak moc se tam těším, na ten klid, ticho, spánek, že si spoustu věcí ujasním, tak odpoledne byla situace jiná. Když jsem doma balila, nejdřív jsem otevřela pivo, a pak jsem si dala i cigaretu. Já už dlouho nekouřím. Jen když se mi moc líbí u piva a nebo když jsem hodně nervozní (zvyk z dřívějška). Nakonec těch cigaret bylo pět. Když mi Honza volal, že se sejdeme v KMP u vlakového nádraží, tak jsem se mu do telefonu i rozbrečela, ale pořád jsem odcházela z domu s tím, že jedu. Když jsme se sešli, Honza se mě ptal, jestli chci vážně jet. Já že ano. Jenomže po malém pivu (a další cigaretě) v KMP jsme vyrazili na nádraží a můj vlak měl 40 minut zpoždění. To už bylo na mou rozpolcenou duši moc. Sice jsem statečně řekla, že hned po tomhle vlaku jede za deset minut další, a na čas, že pojedu tím, ale jelikož věřím na znamení, tak mi zahlodalo v hlavě, zda mám vlastně odjet? Statečně jsem nasedla do vlaku, promáčela Honzovi mikinu spoustou slz a pustila se do svačiny. Na nádraží se pohybovala spousta policistů (až druhý den jsem zjistila, že se hrálo s Baníkem :D), z toho jsem taky měla divný pocit. Pak jsem zjistila, že nemám sluchátka, takže Honzík chudák zase běžel zpátky na nádraží, aby mi půjčil svoje. Asi minutu po tom, co odešel, jsem zastrčila nedojedenou svačinu do batohu a vystřelila z vlaku rychlostí namydleného blesku tři minuty před odjezdem. Šla jsem se ještě podívat do haly, jak je na tom můj původně plánovaný vlak, ale stále tam bylo 40 minut. V tu chvíli jsem věděla, že neodjedu. Honza z toho byl zaražený (okomentoval to ve smyslu že je hustý, že z mostu skočím a před tmou uteču). Tomáš z Léčby tmou se taky divil, protože dopoledne jsme si vše potvrdili a domluvili se v kolik a kde mě vyzvedne. První moje zpráva totiž byla, že vlak má zpoždění a že mi hrozí, že bych zůstala viset v Praze a na to nemám odvahu, takže nejedu. Což byla pravda, ale zároveň to byla i zástěrka. Já v tu chvíli opravdu nevěděla, co mě vedlo k mému zběsilému úprku, normálně se totiž takhle nechovám. Myslím si, že na mém rozhodnutí hrál roli určitě i tento článek - klik - ale když jsem to četla, přišlo mi to zvláštní, nikoli děsivé. A o to víc jsem se do tmy těšila.
A proč si myslím, že jsem couvla na poslední chvíli? Inu, shrňme si to: v době od 12.9. do 31.10. jsem absolvovala víkendový kurz zpěvu, dva kurzy krasopsaní (moderní krasopis a květinový lettering, o kterém budu teprve psát), dva semináře jógy (Jóga a žena; Čchi-kung a tibetské mísy) a mezitím jsem si ještě skočila z mostu bungee jumping. Malá odbočka - ve čtvrtek jsem byla na nákup a slečna ve farmářském obchodě to okomentovala, dle mého názoru, velmi trefně (už tam nějakou dobu chodím, takže se se slečnou známe):"No promiňte mi ten výraz, ale Vy jste hovado!" Zpět ke středě. Cestou z nádraží jsem o tom v tramvaji přemýšlela. A přišla jsem na to, že už těch zážitků bylo tolik a rychle po sobě, že mi tělo (nebo duše?) dalo stopku. Cítím se unavená a usínám v osm večer. Někdy i v půl. Těšila jsem se na to, že si ve tmě odpočinu a vyspím se. Ale mé tělo se rozhodlo jinak. Je možné, že to nebylo ani tělo, ani duše, jen mé rácio, které, jak známo, se brání všemu novému. Ač jsem se snažila, svůj strach jsem prostě nedokázala zpracovat. Když jsem přijela domů, cítila jsem obrovskou úlevu. Brečela jsem a to mi pomohlo, utvrdila jsem se v tom, že mé rozhodnutí bylo správné.
Zajímavé je, že už na Kurzu zpívání mi má spolubydlící Léňa řekla, že si nemyslí, že bych byla na pobyt ve tmě připravená (a to mě viděla asi 2 hodiny). Dneska jí musím dát za pravdu :) Ale i to je cesta. Ne vždy dojdeme až do cíle. A já vím, že jednou do tmy dojdu, jen ne teď. Ne v dušičkovém počasí, kdy je i venku tma a já se bojím. Až půjdu do tmy znovu (a zároveň poprvé), vím, že nebudu plánovat termín 2 měsíce dopředu a 100% tam půjdu v létě.
Chtěla bych ještě poděkovat Honzíkovi, že mi den před odjezdem koupil nádhernou plyšovou Minnie, abych se ve tmě nebála a že za mnou běžel se sluchátkama, abych nejela bez nich, díky Honzíku, moc si toho vážím :-* A taky díky, mami, že jsi mě podržela, když jsem ti brečela do telefonu a nevěděla jsem, jestli úlevou nebo přestálým děsem :-) V neposlední řadě se ještě jednou omlouvám Lence s Tomášem za svůj úprk, nezlobte se na mě.
Když si to po sobě zpětně čtu, nelituju. Když totiž vidím takhle napsané, co jsem za ten měsíc a půl stihla a projdu si ty zážitky v hlavě, musím uznat, že jsem opravdu hovado :D a že jsem na sebe pyšná, co všechno jsem zvládla. Už jen to, že jsem překonala svou vrozenou býčí lenost, vyzkoušela tolik nových věcí, potkala se se svým strachem, ať už u seskoku nebo u sóla a vždycky jsem to zvládla. Asi jsem prostě na tmu nebyla připravená, nebo jsem zvolila špatný termín. To už je teď stejně jedno. Důležité je, že jsem si dokázala říct, že na tohle teď nemám a netlačila jsem se do toho. Protože ani to u mě dřív nebyla samozřejmost :)
Plňte si své sny, ale zároveň se nebojte říct si, že tohle už je v danou chvíli moc. Je krásné dokázat to. 


středa 24. října 2018

V čem peru? | Domací prací prášek a máchadlo


Když jsem dva roky zpátky měla vleklé a velké gynekologické potíže, došla mi jednoho dne trpělivost a zgruntu jsem se pustila do takových těch běžných doporučení. Na řadu přišly i prací prostředky. Nejprve jsem přešla na nějaké ekologické varianty pro děti, ale postupem času jsem se dopracovala až k výrobě vlastního pracího prostředku a aviváže.


Jako aviváž jsem zkoušela používat ocet, ale ať si rady na internetu říkají, co chtějí, mě prostě bylo cítit prádlo octem i po uschnutí. A kdo by chtěl vonět jako tlačenka s cibulí? Nic proti tlačence s cibulí, mám ji moc ráda, ale přeci jen spíš na talíři než na oblečení :) Pak jsem našla u Tierra Verde recept na máchadlo. Na Fichemě jsem koupila větší balení kyseliny citronové (čistím s ní i rychlovarnou konvici), "obětovala" se k vypití dvou piv od Bernarda, abych získala krásné skleněné lahve a pak už jen udělala popisky pomocí washi pásek, aby se doma vědělo, že to opravdu není pivo :) 

Ze začátku jsem se bála, že mi bude chybět vůně aviváže a je fakt, že to byl nezvyk. Dneska už je ale situace jiná, aviváže mi vadí, dráždí mě a bolí mě z nich hlava, vyloženě mi dělají zle. Naopak mám moc ráda, když otevřu šuplík s prádlem a cítím tu vůni čistého prádla. Nedokážu ji asi správně popsat a jsem si jistá, že když jsem přecházela z aviváže na domácí máchadlo, tak jsem nic podobného necítila. Jak můj nos ale postupně odvykl na chemické koktejly vůní, je celkově mnohem citlivější. A věřte, že někdy je to na škodu :)
Pokud se bojíte, že prádlo nebude měkké jako od králíčka Azurita, tak obavy zahoďte a zkuste to. Klidně si připravte máchadlo ze čtvrtinového množství, na vyzkoušení, a uvidíte sami, zda Vám máchadlo sedí, nebo ne. Vrátit se ke klasické aviváži z obchodu můžete vždycky.

A co s pracím práškem? Ze začátku jsem používala nějaký eko prací gel pro děti z DM drogerie. Pak jsem, asi jako většina "alternativců", zkoušela prací sliz. Nevyhovovaly mi na něm dvě věci:
  1. prádlo po něm ztrácelo barvu
  2. VŽDYCKY se mi oddělily fáze a nahoře mi zůstala voda, což mě rozčilovalo
Při procházení různých webů jsem zjistila, že při dlouhodobějším používání má tuto zkušenost víc lidí a přechází na suchou variantu. V non toxic skupině na fcb jsem našla konkrétní poměry na výrobu pracího prášku a uvádím je níže, včetně vysvětlení rozdílu mezi práškovou a krystalickou sodou. V podstatě jde jen o smíchání prací sody a mýdla na praní, žádná velká věda, spíš posilovna při strouhání mýdla :) Tady je opět několik variant. Samozřejmě jsem nejdříve sáhla po mýdle s jelenem, ale velmi rychle jsem přišla na to, že mě po něm svědí celý člověk. Opět v Non toxic skupině jsem se dopátrala vhodné alternativy, a to tuhého olivového mýdla Knossos - pozor, non toxic jsou pouze varianty "bez příchutí", tedy buď bílá, nebo zelená s olivovými listy.
https://www.biooo.cz/mydlo_tuhe_olivove_bile_knossos-p-6441.html?
https://www.biooo.cz/mydlo_tuhe_olivove_zelene_knossos-p-1160.html?
Poslední várku jsem dělala z mýdla vlastního, kokosového, které je údajně na praní nejlepší. Recept na mýdlo jsem si půjčila na Prostě mejdlo - 100% kokosové mýdlo na praní. Vlastní mýdlo si doma vařím už rok, ale o tom zas jindy :)

------------------------------------------------------------------------
Poznámka: Pokud byste se do vlastního mýdla chtěli pustit taky, rozhodně doporučuju začít TADY u Moderné Alchymistky, kde se seznámíte se základní výrobou mýdla a hlavně se zásadami bezpečnosti.
------------------------------------------------------------------------

Co se týče bílého prádla, prací soda a mýdlo na praní zůstávají, přidává se navíc perkarbonát sodný a TAED. Pokud perete na 60°C a více, bez TAEDu se obejdete, pokud běžně perete na 30°C či 40°C, musíte sáhnout i po TAEDu, který aktivuje perkarbonát při nízkých teplotách. Pro ekoteroristy jako jsem já (láskyplné oslovení od maminky:) ) přidávám informaci, že TAED lze v čističkách odpadních vod poměrně slušně odbourat, viz. TADY.

Co je co?
  • malé bílé kuličky - prášková soda na praní Na2CO3 spolu s perkarbonátem sodným
  • malé modrozelené kuličky - TAED
  • zelené hoblinky - řecké mýdlo

Proč si vlastně vyrábět vlastní prací prostředky?

  • znáte skutečné složení
  • ušetříte nemalou částku
  • nesvědí vás tělo
  • šetříte přírodu
  • máte z toho celkově dobrý pocit :)

Je mi jasné, že ne každý má chuť/čas/prostor/doplňte si dle svého vyrábět si vlastní prací prostředky...ale jak říká jedno rčení, které mám čím dál tím radši:

"Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody".

------------------------------------------------------------------------
KRYSTALICKÁ VS. PRÁŠKOVÁ SODA

  • uhličitan sodný - chemický vzorec Na2CO3, triviální název soda, prací soda; ve formě malinkých kuliček = prášková soda 
  • uhličitan sodný, dekahydrát - chemický vzorec Na2CO3*10 H2O; ve formě větších krystalek = krystalická soda

Dekahydrát uhličitanu sodného se získává krystalizací uhličitanu sodného za laboratorní teploty a je to právě ta soda, kterou koupíte ve většině klasických drogerií. POZOR, konkrétně sody v drogeriích mají často zavádějící názvy, proto doporučuju podívat se dozadu a hledat chemický vzorec. Nicméně ve většině případů se v drogerii jedná o sodu krystalickou. Pokud byste chtěli sodu práškovou, dá se koupit na Ficheme a můžu zaručit, že je to opravdu ona, kupuju ji tam totiž taky - TU
------------------------------------------------------------------------

MÁCHADLO PODLE TIERRA VERDE
150 g kyseliny citronové
1 l vlažné vody

Já používám vodu převařenou. Pokud chcete, aby Vám prádlo vonělo, můžete litrem převařené vody přelít oblíbené bylinky, třeba levanduli. Necháte pár hodin máchat, pak slijete přes cedník a voňavou vodou teprve zalijete kyselinou citronovou. Já jsem od tohoto postupu upustila, máchadlo se pak brzy kazilo.


PRACÍ PRÁŠEK
360 g práškové sody na praní NEBO 1 kg krystalické sody na praní
100 g mýdla vhodného na praní

Mýdlo nastrouháte, smícháte se sodou a pak jen dávkujete přímo do bubnu. Já to sypu od oka, na střední pračku používám cca 2-3 polévkové lžíce.


PRACÍ PRÁŠEK NA BÍLÉ PRÁDLO
360 g práškové sody na praní NEBO 1 kg krystalické sody na praní
100 g mýdla vhodného na praní
500 g perkarbonátu sodného
50 g TAEDu

Postup je stejný jako u klasického prášku.