úterý 29. října 2013

Jak šel čas v Klatovech...

Víc než dva měsíce odmlčení....nedobrovolné....12.8. jsem nastoupila na své první "vážné" pracovní místo....14 dní na nalezení bytu a přestěhování o 100 km na západ...trošku adrenalinový, trošku nadlidský, ale taky trošku dobrodružný úkol. Žel Bohu, s bytem jsem šlápla dost vedle. Vše to začalo těmi poněkud nezvyklými schody, které mi zřejmě měly být prvním, důrazným varováním.
Následovalo přefouknutí nafukovací postele, které bohužel skončilo tak, že jsem jednu noc spala jako princezna na hrášku :) Věru, má můj obdiv, že se na těch X vrstvách dokázala vůbec vyspat, natož cítit hrášek. Já měla co dělat, abych udržela balanc :) Jenže když vás vaše vlastní postel "vypinkne" ve dvě ráno, protože jí rupl další šev, a víte, že za necelé 3 hodiny vstáváte, tak prostě ulehnete a chcete jen spát!
Tady důvod, proč jsem se neuložila na zem....
Přiznám se, měla jsem na krajíčku....nové město, první práce, vstávání ve 4:40, blízcí lidé daleko a já sama....musela jsem si udělat něčím radost, takže jeden pátek, kdy svítilo sluníčko a bylo příjemně, jsem se prostě cestou z práce usadila v mlíčňáku na náměstí a užívala si srpnové sluníčko a krásné počasí


Abych měla i v práci něco, co mi bude připomínat "domov", pokusila jsem se o podložku pod hrníček. Jelikož je mé šití stále v plenkách, má to hodně much, ale mě se líbí a účel plní :) Krom toho se mi podařilo cestou z práce ulovit dokonalou kabelku - přesně k mým jedovatě zeleným teniskám = )


Bohužel, často nás život nechá vyjít o něco výš, aby ten pád dolů stál za to a bolel ještě víc. Přehoupl se srpen, začalo září a tím začala další nepředvídatelná trampota....v bytě bylo ve dne v noci cca 14,5°C...vrstev přibývalo, už jsem uvažovala i o čepici a nějakém šulku na nos....
.i takhle nějak vypadaly naše večery s Lumpášem ...
když v tom přišla posledí rána...že by přímo morová? :) Odjela jsem na třídenní kurz....po návratu jsem šla zkontrolovat pastičku. Ano, pastičku, protože už tři týdny před tím jsem slyšela v bytě podivný šramot....BUCH! Byla tam....
Já, městské dítě....samozřejmě, většina chlapů, chlapců, mužů a pánů mi oznámila, že mám přestat hysterčit, myš nabrat na lopatu a vyhodit ji...no jo, na lopatu....ale copak v bytě něco takového mám??? Lopatička mápříliš krátkou násadu, to prostě nedokážu....vyhodit...ale kam, když k tomuto "úžasnému" bytu nepatří ani popelnice?? Pochvalu a velké díky tady patří mé kolegyni, která i přes nemoc pohotově přijela, myš odstranila a mě, brečící, i s Lumpášem pro onu noc ubytovala u sebe. Od té chvíle vzaly věci spád. Do týdne jsem bydlela v novém. Byt je prosluněný, pro mě akorát velký, s úžasným výhledem.
Coby čerstvý pracující nevlastním ani příliš peněz, ani nábytku, takže prozatím alternativní řešení :)
Jelikož byt má úžasnou kuchyňskou linku, tak jí využívám, co to jde....Například v troubě jsem ozkoušela kuře na pivní plechovce (asi 1/3 piva jsem si dala na chuť a do zbytku jsem přidala česnek, rozmarýn a citronovou šťávu)


Kuře prošlo přes nejpříšnějšího soudce, kterým je vždy samozřejmě maminka :) A ne, barva se z plechovky neuvolní :)


Dneska mi byt voní po šípcích, které pozvolna suším v troubě, aby bylo za dlouhých zimních večerů z čeho dělat čaj :)

3 komentáře:

  1. Velice poutavý příběh ;),jinak ty schody jsou vážně festovní,na přestěhování větších a těžších věcí,poněkud nepraktické. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a díky za typ s tou plechovkou ;D

      Vymazat
    2. Míro, až budou předané klíče od starého bytu, oddychnu si, věř mi....a není za co :D Ono je to na té plechovce bezpracné a fakt moc dobré, tak ať chutná ;)

      Vymazat