pondělí 23. února 2015

Kapsa sem, kapsa tam

Do roka a do dne...i tak by se dal tento projekt nazvat. Před rokem jsem se s vervou začátečníka, který ještě nezná taje šití, vrhla do šití kapsáře. Jelikož jsme měli doma málo úložného prostoru, byla by to spása a já bych aspoň potrénovala šití. Hledala jsem, googlila, přemýšlela...až jsem konečně našla něco, co by šlo. V podstatě to byl jen návod na ušití kapes, které jsou "rozšiřovací". Nadšeně jsem objednala látky, vzala tužku, papír, rýsovala, kreslila, čmárala, škrtala, měřila, abych pak zjistila, že nemám započítané švy, takže jsem nadávala, gumovala, znovu přepočítávala, kreslila.....v tu dobu jsem ani netušila, jak moc budu ráda, že jsem si udělala takový vskutku podrobný návod. Měla jsem den dovolené, doma jen můj drahý pes Pětipes, tož vzhůru do toho! Už počáteční kreslení na látku byl zážitek. Zjistila jsem, že vzhledem k velikosti kapsáře nejsem schopná nakreslit obdélník tak, aby to byl obdélník a nikoli šikmoběžník....vytáhla jsem na to dokonce i trojúhelníkové pravítko s ryskou s vyrytou "4.A.", ale nebylo mi to nic platné. Začínala jsem být pěkně vzteklá a vzhledem ke své cholerické povaze (jinak jsem mírumilovná osoba, fakt! :)) už to vypadalo na bouři. Bohudík, můj mladý nápaditě přivezl karton a toho jsme se chytli. Dalo by se říct, že "rýsovala celá rodina". Druhý den dovolené jsem se tedy natěšeně pustila do šití. Návod vypadal vskutku jednoduše, ale ouvej, mě to prostě nešlo. Byla jsem zpocená, zoufalá, nešťastná a naštvaná. Po ušití dolní lajny kapes jsem to vzdala. Stejně nebyly široké, jak jsem původně zamýšlela. Nicméně BYLY TAM a to bylo podstatné! Původní šířku jsem znala stejně jen já a můj nákres.
Pak se to ale nějak začalo hrnout ze všech stran a kapsář na mě vyčítavě a smutně zároveň zíral z opěradla gauče. Až po přestěhování nastal opět jeho čas! A právě v tuhle chvíli jsem zajásala, že před rokem jsem byla tak pečlivá, že jsem si udělala tak podrobný návod. Zřejmě byla nějaká lepší konstalace hvězd či co, protože kapsář jsem bez menších obtíží měla za chvíli. Dobře. Za chvíli to nebylo. Ač jsem se urputně držela návodu a vše jsem měla dobře spočítané, záložky na kapsách byly pidi, takže ztrácely původní smysl a spousta látky mi na okrajích zbývalo. Nakonec jsem se naštvala, že takhle teda ne. Chytla jsem to, našpendlila dle sebe tak, aby to vyšlo, a šila. Pravda, ani další dvě lajny kapes nemají původně plánované rozměry. Když to vemu kol a kolem, původní rozměr má pouze kapsář samotný. A ani tím si nejsem úplně jistá :) Ale co na tom, byl hotový :)



Tady zase pro změnu nastal zádrhel při "montáži" na místo určení. Že půjde na bok skříně tak, jak bylo původně plánováno, bylo jasné. Problém ale byl s lištičkou. Přiznávám se dobrovolně, byla jsem líná někam zajet. Navíc mlaďoch mi slíbil, že lištičku přiveze. Ale jelikož je hlava děravá, tak lištičku nevezl....a kapsář pořád ležel. Impulsem pro koupení lištičky byly až holky u Belletky, které mě ochotně naváděly kudy kam pro ni jet. A jelikož jsem dnes stejně musela do ČEZu a Hornbach byl jen kousíček, bylo by vrcholem lenosti tam nezajet. Takže jsem se hecla a vyrazila. Na pána jsem pěkně zamrkala a poprosila o uřezání s tím, že steakovým nožem to doma asi neupižlám. Doma jsem ulovila patřičné nástroje, ještě ušila tunýlek na lištičku a hurá s ním na skříň! Beztak jsem do něj potřebovala dát věci, které nebylo kam dát a pořád se tu tak nějak potulovaly....Tady je výsledek, jsem moc ráda, že konečně visí! I když dnes už bych ho udělala v jiných barvách. Ale když jsem před rokem začínala s jeho šitím, kdo měl tušit, že za rok už budu úplně jinde a tím pádem bude jiné i vymalování bytu? Nevadí, i tak se mi líbí a jsem ráda, že po všech těch zdrženích je kapsář na světě a na svém místě.



Když už jsem byla v Hornbachu, okukovala jsem i rámy. Nakonec jsem jeden ulovila a tiše doufám, že bude aspoň trochu kvalitní a vydrží....ráda bych si totiž zítra (nebo co nejdřív) vytvořila tohle. Opět rest z loňska. Někdy na podzim jsem hledala nějaký způsob uložení náušnic a nápad s rámem mě přímo nadchl!! Hlavně proto, že jsem schopná si ho udělat sama a není k tomu nic moc potřeba. Jediným problémem byl chybějící rám....antiky tu neznám a přiznávám se dobrovolně, moc se mi nechtělo běhat od čerta k ďáblu a shánět. Tak dnes jsem si konečně jeden pořídila, tak snad bude kvalitní a vydrží moje "něžné" zacházení :)

2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Ajko děkuju :) Ještě se chystám na rybičkový kapsář od Bellet, že půjde k posteli na knížky atd....tak snad nebude jeho realizace taky tak zdlouhavá....i když, znám se :)

      Vymazat