úterý 28. dubna 2015

Anglický detektiv - gentleman a srdce z lásky

Mám moc ráda detektivky. Mám moc ráda Anglii. Z toho logicky vyplývá, že anglické detektivky mě přivádí do stavu naprosté euforie. Zejména ty se starším datem vydání. Hercule Poirot (ano, vím, že je Belgičan), Slečna Marplová nebo třeba Sherlock Holmes...Přiznávám, že 2 výše zmíněné detektivy jsem viděla jako filmy a nečetla jsem je. Ale uznejte sami, že Hercule Poirot v podání Davida Sucheta může knize směle konkurovat! Sherlocka Holmese znám nikoli z filmů (ač jsem je taky viděla), ale hlavně z rozhlasových her.
Když jsem byla před půl rokem s mamčou v Praze v antikvariátu, byla jsem v šoku, když jsem viděla pult "Vše za 10Kč". Přijde mi jako zvěrstvo prodávat staré knihy s kvalitní vazbou za cenu, za kterou si dnes nekoupíte ani svačinu. Ano, pro nás knihomoly jsou to žně a jásáme, ale přesto se mi srdéčko svírá, když to vidím. Ale abych neodbíhala od tématu, přesně v tom antikvariátu jsem si koupila Dobrodružný život milovníka starých tisků.


Tak jsem se prvně setkala s Dorothy Sayersovou a tím započala moje láska k jejímu Lordu Peterovi. Moc jsem se těšila, až se do knihy začtu. Jak už jsem zmínila, dílo Dorothy Sayersové provází zejména detektiv Lord Peter se svým sluhou Bunterem. Prototyp anglického gentlemana. Miluju anglické gentlemany, jejich suchý humor, smysl pro detail, eleganci, vytříbený vkus a mravy...A když k tomu přičtu Lordovu lásku ke knihám, jsem beznadějně ztracená! Musím se přiznat, že první povídka mě krapet znechutila. Říkala jsem si, že jsem asi šlápla vedle. Bohudík všechny další mě přesvědčily o pravém opaku! S Bunterem tvoří úžasnou dvojici. Jejich dobrodružství mě nadchla natolik, že když jsem v antikvariátu v Plzni viděla Třikrát lord Petr, neváhala jsem ani minutu!


Jsem teprve na dvacáté straně prvního příběhu, doslova hltám každé slovo a nervozně poposedávám, jak se asi příběh muže nalezeného ve vaně pouze v trenýrkách vyvine. Ovšem než jsem stihla přečíst aspoň první příběh, naskytla se mi příležitost koupit další dílo od Sayersové. Tenokrát Vražda potřebuje reklamu.


Dnes si jdu knihu vyzvednout a ač nevím, kdy se do ní pustím, už teď se na tu chvíli moc těším. Dorothy pracovala jako textařka v reklamní agentuře a své zkušenosti zúročila právě v tomto detektivním románu. A jelikož mě Sayersová každou stránku přesvědčuje, že je mistryní svého oboru, nebojím se, že bych šlápla vedle.
Proti svému zvyku předbíhám a nedávám sem knihy již přečtené, ale též knihu rozečtenou a jednu ještě ne zecela zakoupenou. Ale měla jsem takovou radost, že se mi podařilo sehnat 2 její knihy v rozmezí 3 týdnů, že jsem se o ni musela podělit.
Ještě musím přidat jedno dílko z jiného soudku. Ano, v mém případě už se může jednat jedině o jídlo nebo o šití/vyšívání :) Ještě na vysoké se mi moc zalíbil tento věneček ze srdíček od Káti. Tenkrát ještě fungovaly Holky v akci a návod jsem našla tam, ale na blogu u Káti je to jistější :) A jelikož jsem měla nějakou dobu do státnic, začala jsem se srdíčky...myslím, že každý student zná ty pocity, kdy ví, že by se měl učit, ale vše je v tu dobu důležitější. Takže ve zkouškovém je povětšinou nejlepší chvíle roztřídit oblečení, probrat šuplíky, papíry, skripta, utřít prach,...Srdíčka jsem tedy našila a bylo jich habaděj! Původní záměr byl, že věnec udělám sobě i mamce. Zhruba za 3 měsíce jsem byla jako průvodkyně na Švihově, kde můj projekt postoupil o krůček dál. Konečně se mi podařilo srdíčka naplnit dutým vláknem. A konec. Na rok byla srdíčka puštěna k ledu. Až v Klatovech jsem se konečně pochlapila a věnec se dočkal své původně zamýšlené podoby. Jelikož se v drátech a drátcích příliš nevyznám, nákup "konstrukce" byl poměrně vtipný. Myslím, že Hynek s Vaškem na jeho nákup ve Ferrumu hned tak nezapomenou, a pán z Ferrumu asi taky ne :D Dobře, dobře, tu tloušťku jsem úplně neodhadla, přiznávám svou vinu. Pán chudák pižlal metr drátu (dá se to ještě nazývat drátem, nebo už je to spíš nástroj vhodný k sebeobraně?) poměrně dlouho a tvářil se u toho všelijak. Zaplatila jsem krásné dvě koruny a Hynkovu otázku, jak to asi doma se svým skromným nářadíčkem rozpůlíme a jak z toho následně udělám kruh, jsem přešla mávnutím ruky. Dopadlo to tak, že po marných pokusech "drát" zkrátit Hynek vztekle odjel na fotbal. A mě popadl pravý býčí vztek, že tohle teda ne! Nakonec se povedlo, a když se Hynek vrátil, mlčky jsem přišívala srdíčka na tu šílenou konstrukci.


Na druhou stranu, aspoň mám jistotu, že má věnec pevný základ a hned tak něco ho neskolí :) Něčím si to omluvit a obhájit musím, když to stálo tolik lidí tolik úsilí.

 

Chybami se člověk učí a já vím, že dělat věnec s tím, co vím dnes, tak vezmu drát s menším průměrem a hlavně nebudu dělat kolo od vozu, ale něco menšího. Ta srdíčka, která měla být na dva věnce, totiž s hrůzou hrůzoucí vyšla na jeden....a já nemám sílu ani odvahu pustit se do této akce znovu. Znám se, navzdory dobrým předsevzetím by to skončilo úplně stejně...


4 komentáře:

  1. Blani, tak ten věnec je ale naprosto úžasný!!! A díky za čtecí tip, potřebuju něco moc anglického:-). P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťul pokud máš ráda anglickou šlechtu, pak tohle je to pravé :) Za věnec děkuju :) Kdybys po něm toužila, nespěchala bys a nepohrdla bys menším provedením, dej vědět a něco vymyslíme ;)

      Vymazat
  2. Blani,námaha stála zato,
    protože věneček se ti moc povedl.

    OdpovědětVymazat