úterý 2. června 2015

Když si fantazie vezme dovolenou

Dlouhá odmlka...zjistila jsem, že pokud nemám svůj den, nedokážu napsat příspěvek. Prostě mi to nejde. Téma bych i věděla, ale vždycky zasednu, podívám se na obrazovku a....nic! Takže jsem dospěla k závěru, že nic nejde na sílu a vše má svůj čas. Nehodlám se do ničeho nutit. To akorát vede k tomu, že to člověk postupně začne nenávidět. A to bych nerada. Na to mám svůj blog příliš krátce a příliš dlouho jsem ho v jeho krátkém životě zanedbávala :) Chci mít z psaní radost, a proto vím, že příspěvky nebudou pravidelné. Někdy si holt tvůrčí Já vezme dovolenou a já kolem něj musím chodit po špičkách, aby se opět brzy vrátilo.

Otočení se za lordem Petrem Wimseyem
Nedávno jsem se rozepsala o mé milované autorce, Dorothy Sayersové. Tenkrát jsem měla knížku čerstvě přinesenou z antikvariátu a teprve jsem začínala číst. Jak název napovídá, kniha obsahuje tři příběhy lorda Petra - Vražda žádá metodu, Nepříjemnost v klubu Bellona a Podivné námluvy Lorda Petra. Nebudu zde prozrazovat zápletku, kdyby se někdo do čtení chtěl pustit :) Ovšem drobný nástin si neodpustím.
- Ve Vraždě žádající metodu se jedná o mrtvolu nahého muže ve vaně se skřipcem. Tu noc zároveň záhadně zmizí židovský bankéř. Lord Petr řeší tyto dva případy se svým přítelem od Scotland Yardu, Parkerem a samozřejmě i se svým neúnavným sluhou Bunterem.
- V Nepříjemnosti v klubu Bellona je pro změnu nalezen mrtvý člen klubu sedící v ušáku u krbu, s novinami v ruce. Musím se pochlubit - v půlce jsem tušila vraha a tušila jsem správně :)
- Podivné námluvy lorda Petra. Tady se nám pro změnu lord Petr zamiloval. Nejlepší byla závěrečná věta, kdy odpovídá svému bratru vévodovi, že pokud chce být naštvaný, tak ať rozhodně není naštvaný na jejich sestru, která si chce vzít jeho kamaráda ze Scotland Yardu, Parkera. Vévoda se nevěřícně osopí "Snad si také nechceš vzít někoho od policie?" "Ne, já si chci vzít obžalovanou" :) Příběh v Podivných námluvách se odvíjí ve světě umělců - malířů, sochařů a spisovatelů.
Nutno přiznat, že všechny 3 příběhy se četly moc dobře. Už mám nachystaných Devět krejčíků (vyšlo také jako Devět hran) a Vražda potřebuje reklamu. Na obojí se moc těším. Podtrženo a shrnuto, má láska se musela rozdělit mezi Hercula Poirota, Sherlocka Holmese, inspektora Lynleyho a nyní i lorda Petra :) Na jedno srdéčko je těch mužů požehnaně, ale jsem za to moc vděčná - člověk má totiž na výběr ;)

Jelikož bude v říjnu zase bazar knih ve Skvrňanské knihovně, a já už se na něj moc těším, pustila jsem se do čtení knížek z Levných knih. Přiznávám to nerada, ale vždycky se tam nadšeně vrhnu po nějaké knize (samozřejmě podle názvu), a pak jsem většinou zklamaná. Když jsem studovala v Budějovicích, krátila jsem si čekání na autobus právě v Levných knihách. Říkala jsem si, že s Ed McBainem nemůžu šlápnout vedle... Uvidíme, prozatím jsem četla jen Jed. Nebyla špatná. Dokonce bych řekla, že byla docela dobrá. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Potřebovala jsem po lordu Petrovi změnu, tak jsem sáhla po modernějším druhu kriminalistiky. Pravdou je, že pasáž popisující pobyt Marilyn ve věznici je dost naturalistická a drsná. I přesto jsem se nakonec rozhodla, že si knížku ponechám - výjimka potvrzující pravidlo:) Uvidíme, jak dopadnou ostatní, ještě mám nachystaný Polibek, Gangy a Nešpory. Sama jsem zvědavá, jestli se McBain osvědčí, či neosvědčí.


A protože jsem dlouho na blog nepsala a dneska mám zrovna "slinu", tak hurá na pokračování příspěvku, tentokrát o šití. A ani mě to nepřekvapuje. Když jsem si nedávno zpětně projížděla své příspěvky (v domění, že se múza slituje a políbí mě na čelo), zjistila jsem v těch posledních jistou podobnost. Většina z nich obsahuje vždy něco o mé šicí tvorbě a něco o knížce, kterou jsem četla/čtu. Starého psa novým kouskům nenaučíš, takže v duchu minulých příspěvků hurá na šití :)
Během tvořivého úterku se mi povedlo ušít košík. Nedivím se ani tak tomu, že se mi povedl ušít, jako spíš tomu, že jsem ho víceméně celý zvládla během hodiny na půl na tvořivém úterku. Původně měl být na kolíčky, ale ty už v jednom košíku bydlí. Nakonec putoval do práce a mám v něm schovaný deodorant, krém na ruce, atd. a myslím, že mu to moc sluší :)
Další do čeho jsem se pustila, byla košík do koupelny. Mám tam takové pojízdné šuplíky a kdykoli jsem si ráno žehlila vlasy, vždycky jsem to, co stálo nahoře na šuplících, doslova smetla. Jako povodňová vlna. Každé ráno, s železnou pravidelností. A každé ráno jsem nadávala jako špaček :) Až jsem na tvořivém úterku viděla Eričinu prťáckou tašku pro dceru na vodu, z pogumovaných látek! S odhodláním začátečníka jsem se pustila do díla. A naprosto neskromně dodávám, že jsem s výsledkem spokojená a mám z něj radost :) Barevně to sice není úplně ono, ale nebylo příliš na výběr. I přesto se mi tam košík moc líbí a konečně mi nic nepadá.
Úkol zněl jasně. Něco do nového bytu na památku a pro radost. Udělala jsem takovou menší sadu. Ale jelikož není ještě úplně hotová, tak prozatím jen jedna její část. Hexagonová prostírka z Mariny od Bellet. Toto číslo bylo opravdu zdařilé! První, co jsem z něj šila, byla Alminka, pak jsem se pustila do japonského míčku (hned na něj přijde řada), volným stylem jsem pokračovala s hexagonovou prostírkou a ještě mám v pácu úžasný jehelníček. Ač jsem šila relativně jednoduchou věc (s řezací sadou na patchwork, kterou jsem si koupila k narozeninám, to jde samo), chybička se vloudila. "Paníčelka" psala, že kdo je pokročilejší, může si hlídat i úhel 60°, aby se nenudil. Tsss, jasně, že jsem frajerka a budu si hlídat úhly, přestože jsem šicí cucák. Nechci to přiznat naplno, ale ve skrytu duše tuším, že to nebylo frajerství, ale má úchylka na akurátnost :) Asi tak jako srovnané nitě podle barev nebo knihovnička podle velikosti O:-) tak či tak, úhly jsem poctivě hlídala! Ale ouha, jen na jedné straně :D Což zákonitě vedlo k tomu, že se mi to šišatilo. Ale nevadí, šišatilo se to všude stejně, takže to zas tak hrozně nevypadá. 
O víkendu máme šicí sraz. Moc se na něj těším! Když byl v únoru, poznala jsem fajn holky, které mě dokopaly, abych konečně přestala mluvit a začala šít. A já začala. S holkama se vídám na tvořivých útercích a jsem jim moc vděčná, že mě posunuly o několik kroků dál. Myslím, že největší díl na tom má Hela, které moc děkuju :) Trpělivě odpovídá na mé všetečné dotazy, radí a povzbuzuje. Jen se trošku bojím pátku. Máme šicí pátek a bude se šít televizní sova. Hela coby přísná "úča" hrozí, že si přinese pravítko a za křivé šití bude dávat přes ruce. Asi se tiše odplížím do zadních lavic a budu doufat, že neodejdu příliš dobitá a Hela na pokraji fyzického i psychického zhroucení, že někdo může být tak levej. O výsledku (sovy, nikoli mých rukou) tedy příště. Stejně jako o jehelníčku, který jsem tvořila na výměnu. Vždycky je v rámci srazu akce "která přinese, ta si taky odnese". Jehelníčky byly i minule, ale jelikož dost holek skolila chřipková epidemie a jehelníčky mají nachystané doma, téma se přeneslo i do červnového srazu.
Posledním počinem byl zmiňovaný japonský míček. Pro ozdobu, nebo pro děti na rozvoj motoriky. Tím, že není kulatý, ale "díratý", můžou ho chytit i děti svýma pidiprstíkama. Kdo mě zná, zná i můj osobitý názor na děti. Přesto jsem se snažila býti dobrou kamarádkou a dělat Simči aspoň psychickou podporu na dálku. Jinak to ani nešlo, dělí nás cca 400km... Díky pozitivním testům na těhotenský diabetes ji hnali vyvolávat porod v termínu. Nakonec stejně rodila asi 4 dny po :) A ceeeeelou tu dobu trávila v nemocnici. Snažila jsem se, co mi síly stačily. Ale zcela upřímně, copak já vím, jak se uklidňuje a povzbuzuje těhotná, skororodící matka?! :-O Nevím! Ale to mi nebránilo v tom, abych houževnatě Simče nepsala co dvě hodiny, jestli jako už? Nakonec jsme se obě dočkaly (Simi, myslím, že se mi ulevilo stejně jako tobě, fakt jsem to prožívala s tebou) a já si šla i přes antibiotika lupnout panáka slivovice, aby se Áďa měla k světu :) A aby si Áďa mohla rozvíjet motoriku, ušila jsem jí japonský balónek. Zatím je velký jako její hlava, ale tiše doufám, že až bude starší, tak míček mamince Simonce poslouží, aby Áďu zabavila a zaujala a měla tak třeba chvilku pro sebe. Mamče Simče díky za svolení publikovat malocha - aspoň je vidět, že jsem s tím balonkem jako hlava nekecala :)

A to je vše :) Já rychle mizím, beztak už jsem toho napsala víc než dost :) Snad jsem tím aspoň trošku odčinila tu dlouhou nechtěnou odmlku. Krásný slunečný den všem :)

Žádné komentáře:

Okomentovat