neděle 5. července 2015

(Nejen) letní čtení

Někdy mám hroznou chuť zavřít oči, přenést se někam jinam, otevřít oči a být třeba ve Francii, nebo v Itálii. Bohužel, telepatii zatím nikdo nevymyslel a jen tak se v danou chvíli sbalit a odcestovat taky nejde. Bohudík existují knížky. Ty mi dovolují přenést se i v tom největším, dlouhotrvajícím lijáku jinam. Za sluníčkem, dobrým jídlem a pitím a hlavně za lidmi s úplně jiným smýšlením. Dnes tedy pár osvědčených tipů na (nejen) letní čtení. Pánové odpustí, ony jsou to povětšinou hrozné slaďáky. Ale bývají proložené zajímavými recepty a s dobrým jídlem, mořem a slaným vzduchem v zádech i ty nejotřepanější fráze dostávají jiný rozměr.

Říkal jsi ti amo
Četla jsem ji poprvé před lety. Dodělávala jsem experimenty na diplomku, bylo léto a já v Nových Hradech (na které mám, mimochodem, krásné vzpomínky). Zámecký park měl své kouzlo. I jeho rybník. Hlavně žáby, které v noci koncertovaly jako o život. A nejen o život, ale i o spánek vědychtivých studentů :) Možnosti byly dvě - buď se zaživa upéct ve vyhřátých zámeckých pokojích, nebo pustit dovnitř trochu nočního vzduchu, ale s žabím koncertem.
Zpět k Itálii! Říkal jsi ti amo je sice slaďák se vším všudy, ale přesto je jiný. Číší z něj touha, chuť milovat, jíst a hlavně žít. Žít naplno! Je to příběh jedné česko-italské lásky. Mě utkvěla v paměti hlavně věta, že autorka se svým mužným Massim často používali postel jako jídelní stůl a jídelní stůl jako postel :) Ke knize se váže i blog s recepty - TU. Pokud máte rádi Itálii, trošku erotického dusna a několik dobrých receptů, nenechte si knihu utéct.


Příručka jadranské snoubenky
Příručku jadranské snoubenky jsem četla jen jednou. Narovinu se přiznám, že tady jsem měla maličko problém ztotožnit se s tím, že ženská musí "poslouchat". Já sama s tím bojuju a při prvním náznaku toho, že jsem JEN ženská se okamžitě stavím na zadní. Nemám totiž pocit, že proto, že jsem ženská, měla bych být něco míň a že je to důvod k poslouchání :) To je ovšem jiná kapitola. Knížka určitě nebyla špatná, ale mě je z nějakého neznámého důvodu Chorvatsko cizí a asi proto se mi kniha četla o něco hůř. Třeba je to tím, že jsem nikdy tuto zemi nepoznala blíže, v její syrové nátuře. Nebo možná styl psaní nebyl můj šálek kávy, ale pro mě byla kniha melancholická a trošku ufňukaná. O tom svědčí i fakt, že si z ní nic moc nepamatuju. Zkusím jí dát druhou šanci, třeba se spřátelíme víc než napoprvé :)


Peter Mayle
Pro začátek bych ráda uvedla, že se nejdná o slaďák, takže se do ní klidně mohou pustit i pánové :) Trilogie Rok v Provenci, Navždy Provence a Znovu Provence. Poprvé jsem o téhle trilogii četla u Blaničky a jelikož levanduli miluju, hned jsem po knihách pátrala. Rok v Provenci jsem četla předloni v Klatovech v mém myším psychobytě. Tenkrát Peter Mayle pomáhal udržet si jakous takous psychickou rovnováhu, ač jsem i tak balancovala na hraně. Ale knížka a pes jsou nejlepší přátelé člověka, takže mi pomohli udržet se na správné straně:)
Rok v Provenci pro mě zároveň zůstal nejvtipnějším a nejlepším dílem z trilogie. A o čem že vlastně kniha je? Dva angličané se rozhodnou přestěhovat se do Provence. Jejich rozčarování nad tím, jak fungují francouzi a jejich instituce je roztomilé. Kdo nikdy nezažil Francii a její byrokracii, pomyslí si, že to je všude stejné. To je omyl, není! To, co se dočtete v Roku v Provenci je čistočistá nepřikrášlená pravda. Myslím, že můj kamarád Mišál by mohl vyprávět :) Díky němu jsem měla možnost pár měsíců ve Francii pobýt a zamilovala jsem si ji. Měla jsem to štěstí, že Mišál v tu dobu ve Francii již pár let studoval, takže rodina jeho kamaráda Maxima nás přijala s otevřenou náručí. Díky Maxově mamince a babičce jsem měla možnost ochutnat ústřice, žabí stehýnka i šneky. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se se mnou někdo odmítal bavit anglicky. Uměla jsem anglicky stejně špatně jako většina z nich, ale aperitiv či sklenka vína nám většinou pomohly :) Tím už se ale dostávám zase k jinému příběhu a o tom třeba jindy. Prostě a jednoduše, pokud máte rádi Francii, určitě po provensálské trilogii sáhněte. Další dva díly se četly také dobře, jen už ve mě nezanechaly takový zážitek jako ten první. Jen tak mimochodem, věděli jste, že Peter Mayle je také autorem Dobrého ročníku?

Francouzský život
Další z knih neškodných pro pány :) Tuto knihu jsem četla loni v prosinci. Už tehdy jsem tušila, že mě čeká nelehké období - stěhování, sama v cizím městě,...O to víc jsem si užívala francouzský život prostřednictvím stránek a textu Jamese Hallera. Recenze TU. Vše začíná tím, že se parta kamarádů u večeře zasní o tom, že odjedou na léto do Evropy. A nebo rovnou do Francie. Sen se nakonec stane realitou a postupně všichni do Francie na měsíc opravdu odcestují. Tuhle knihu bych mohla číst pořád dokola. Dýchá z ní pohoda a hlavně je ze slov poznat, že autor si každý okamžik ve Francii užíval a prožíval naplno. Jako bonus je v knize několik uajímavých receptů a slibuji, že se zasmějete. Příhoda o tom, jak se lidé středního věku distinguovaně prochází směrem k autu, a najednou se změní v cirkusovou manéž, kdy se jich 6 snaží nasoukat do pidiautíčka horem dolem, za úžaslého sledování místními, mi dodnes vyvolává úsměv na tváří. S Jamesem se budete cítit, jako byste seděli na zahrádce uprostřed Francie, se sklenkou vína či pastisu a prožívali lenivé dopoledne, kdy se nic moc neděje, a i přesto jste šťastní.

Madame Chic

Tady rovnou hlásím, že to je kniha typicky ženská. A i já jako žena jsem ji dočítala trošku na sílu. Možná je to tím, že autorka je američanka a taky se typicky americky chová. Zírá nad věcmi pro nás naprosto běžnými. Asi bych se měla přiznat, že chvílemi mě autorka až iritovala. Paradoxně i přesto jsem ráda, že jsem ji četla. Jedno se jí totiž musí nechat - v dnešní hektické době se po jejím přečtení člověk chtě nechtě na chvíli zastaví a zamyslí se.
Autorka kupříkladu razí, co se týče oblečení, teorii deseti kousků v šatníku. Asi jsem marnivá a parádivá ženština, ovšem já bych s deseti kousky nevydržela. Alespoň mě to ale "nakoplo" ponořit se do skříně a sebekriticky přiznat, co nenosím a co bych ráda nosila, ale bohužel, postava nedovoluje. Jelikož jsem dělala podobnou, a opravdu nemilosrdnou(!) čistku před stěhováním, vyřadila jsem jen pár věcí (tehdy toho byly dva pytle).
Nad čím se člověk zamyslí určitě, pokud tedy není necitelný nelida, je, že by měl vždy používat a dělat to nejlepší. Proč vytahovat rodinný porcelán jen na Vánoce? Proč si krásně neprostřít stůl jen sám pro sebe? Léta bydlím sama. Navykla jsem si jíst v pokoji na stole u počítače. Většinou u toho čtu noviny nebo mám puštěný film. Ano, vím, že se to nemá, ale pro mě je to jistá zástěrka. Ačkoli mám ráda krásně prostřený stůl a dobré jídlo, tak představa, že budu takhle jíst sama, ve mě vyvolávala pocit stísněnosti a smutku. Včera jsem se překonala, vytáhla si na jídelní stůl prostírku a od té chvíle jím tam. Mám puštěné rádio a z okna sleduju, co se děje na ulici. A užívám si to! Podtrženo shrnuto, ač mě autorka někdy pěkně štvala, zásah do života v pozitivním slova smyslu mi stejně udělala a jsem za to vděčná.

Oběd v Paříži
Tady těžko psát mé pocity, protože jsem teprve u druhé kapitoly. Jelikož se jedná o další ze skupiny slaďáků, předpokládám, že linie bude dosti podobná jako ve všech ostatních knihách, jen národnost je jiná a tudíž bude i jiný pohled na věc. Můžu vám prozradit, že z první kapitoly vím, že Elizabeth si dotyčného Romea vzala a žijí spolu v Paříži. Víc zatím nevím. O moc víc se nedočtete ani tady, ale pro představu by vám to mělo stačit. Knížka je u mě horkou novinkou, v týdnu jsem si ji teprve byla vyzvednout. Zjistila jsem totiž, že ji mají v ABZ knihách za 96Kč...a to je pro knihomola mého typu něco jako pro strýčka Skrblíka peníze - jen s tím rozdílem, že jemu se z očí stávají dolary, mě knihy :)


Amelie z Montmartru
V Madame Chic je o tomto filmu zmínka velmi často. Stejně tak o ní několikrát psala i má milovaná Vivi na svém blogu (ještě se zmíním později). Ani nevím, proč jsem se filmu tak dlouho vyhýbala. Asi to bude znít vtipně, ale z nějakého důvodu jsem si myslela, že to je film ve stylu Johanka z Arku. Je zvláštní, jak fantazie někdy funguje, že? Naštěstí mi to nedalo, pročetla jsem si anotaci k filmu a rovnou se na něj i podívala. Byl nádherný! Myslím si, že Audrey se pro tu roli narodila. Ve filmu nebylo jediné hluché místo, zbytečná scéna nebo chvíle, kdy byste se stihli nudit. Ty necelé dvě hodiny utekly jako nic. Po delší době zase film, který není jen způsobem, jak na chvíli vypnout nad nenáročným (až stupidním) humorem, ale film, který má myšlenku, hlavu a patu a přesto není psychicky náročný. Navíc má moc krásný soundtrack, chtělo by se říci typicky francouzský :) Natolik se mi zalíbil, že tento příspěvek píšu za zvuků Amélie z Montmartru. Ale to Vás určitě nepřekvapuje, že? :)


Ještě jsem slíbila napsat něco k Vivi. Už před měsícem jsem měla myšlenku, že se s Vámi musím podělit o knihu Francouzský život. A jak jsem tak brouzdala, narazila jsem na Vintageblog. Láska na první pohled existuje - zamilovala jsem se okamžitě! Vivi totiž umí krásně psát, navíc má vše doplněné stylovými fotkami. Co jsem si přečetla její článek o diáři, je můj diář plný spoooousty obrázků. Malovat bohužel neumím, takže to řeším obrázky. A je pravda, že když mám ouvej chvilku, uklidňuje mě otevřít diář a jen tak procházet všechny ty obrázky. Jak Vivi píše - proč si do něj psát jen úkoly a nepříjemnosti?
Další můj srdeční článek je o mořských houbách na mytí. Pro mě je to skvěle napsaný článek, po kterém mám pocit, že pokud si okamžitě jednu z těch úžasných houbiček nekoupím, tak už nikdy nebudu šťastná! Samozřejmě přeháním, jen tím chci říct, že pro mě Vivi píše na jedničku a moc ráda si její blog procházím. Jsem totiž ráda, že nejsem sama, kdo má slabost pro zbytečné nezbytnosti...

9 komentářů:

  1. Ráda jsem si poznamenala další knížky,které jsem zatím nečetla,takže ti tímto děkuju !
    Říkal jsi TI AMO jsem četla a přiznám se,ža na mě bylo toho erotického dusna chvílemi až moc.
    Naopak recepty jsem uvítala.Oběd V Paříži mám doma,ale ještě jsem se k němu nedopracovala.
    A Maylsovky mají další díl...PROVENCE OD A DO ZET.
    Moc zdravím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blani je mi ctí, že to mohlo být s inspirací na knižní tipy i naopak :) Pěkný večer a bezbolestný podovolenkový návrat do reality, podrbání Maxíkovi :)

      Vymazat
  2. Milá Blani, sedím si tu a celá se červenám. Je to taková krása a tak úžasný pocit si o sobě a svém blogu číst tolik milých řádek. Moc mě to potěšilo a ani nevím, co říct. Snad jen - DĚKUJU a pevně věřim, že bude můj blog pro Tebe (nebo pro Vás) pořád isnpirací a místem, kde je zkrátka pohodička. ;)
    Kromě knížky č. 2 jsem (šťastnou) majitelkou všech uvedených tipů a musím říct, že je to skvělý výběr. Knížku "Francouzský život" jsem si dokonce zrovna dneska ráno (náhoda nebo osud?) připravila do víkendové tašky a těším se, až si u řeky budu číst o všech těch pochoutkách a jedné skvělé dovolené. ;)
    Přeju krásné léto a posílám pusu.
    Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vivi to mám radost, že máš radost :) Určitě bude, tvůj styl je totiž pro mě taková duševní potrava, protože je neotřelý a má ducha. Moc se těším na další "společně strávené chvíle" :)
      Francouzský život byla asi hříčka osudu, ale dosti povedená :) Krásný víkend, slunečné léto a spoustu skvělých zážitků, pusu Blanche

      Vymazat
  3. Jééééé, to jsem ráda, že se našel ještě jiný milovník Vivinky a jejího Vintageblogu :-) :-D Už mám co dělat, abych tam Vivince nešmejdila každý den, i když, každý den tam aspoň juknu :-D
    Z těch uvedených knih jsem četla téměř všechny a všechny se mi moc líbily :-) A Amelie je má osudová filmová láska :-) Pokaždé, když se cítím pod psa, tak se na ni musím kouknout, a pokud máš ráda herečku Audrey Tautou, tak ti doporučuji i její zbylé filmy (Příliš dlouhé zásnuby, Nejsem na prodej, Krásné lži, Něžnost, Pěna dní, Coco Chanel...) Audrey strašně zbožňuju, představuje pro mě prototyp pravé Francouzky, obdivuju její styl.... Je jedna z mála ženských, které sluší více krátký sestřih než dlouhé vlasy...
    Jo, a zrovna dneska jsem v jednom krámku viděla knižní novinku Tajnosti francouzského pekaře od Petera Mayleho. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, asi Vivi brzo založíme fanklub ;) Já tam šmejdím taky každý den, přiznávám se O:-) mám to jako terapii na špatnou náladu a pro potěchu oka i srdce i v náladě dobré.
      Díky za tipy, viděla jsem ještě Coco Chanel a jako vždy jsem bulela. Já holt bulím u všeho :)
      Noooo, tak myslím, že brzo navštívím knihkupectví, protože Tajnosti francouzského kuchaře zní víc než dobře a pokud pan Mayle neopustí svůj typický anglický humor, bude to velká paráda = )

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Fanklub by byl fajn :D Jinak, zrovna na mě vyjukla další kniha od Mayleho - Francouzské hodokvasy, a podle obálky ta kniha vypadá moc lákavě :)

      Vymazat