Vymyslet dárek pro babi k narozeninám byl trochu kříž. Nakonec jsem vsadila na můj milovaný šicí stroj a babi jsem udělala podkafíčka do obýváku a obal na kapesníčky, aby měla pěkný doplněk. Podkafíčka mi dala zabrat, strávila jsem nad nimi víceméně celý víkend a u konce, přiznávám se dobrovolně, už mě to ani nebavilo! Ale jelikož jsem šití odkládala na poslední chvíli, musela jsem vytrvat. Samozřejmě jsem pak měla radost, když měli babiděda radost. Jen drobná vsuvka - slovo babiděda už jsem tu jednou vysvětlovala. Je to spojení babi a dědy (ó jak nečekané, že?) a už se to u nás natolik vžilo, že když nedávno přišel pohled z lázní, podpis byl "babiděda" :)
Dalším mým počinem byla tvorba do obýváku. Do obýváku jednoho mladého fešáka, který bydlí sám. Aby nebyly tolik vidět otisky na skleněném stole, vznikla prostírka. Aby měl ve skříni voňavo a bez molů, vznikl pytlíček s levandulí. A hlavně, aby mu nebylo samotnému smutno, vznikl Lumpík-Alminka. Opět vsuvka pro vysvětlení - Alminka je pejsek od Bellet, podle které vznikl nápad a později střih na šitého hafana. Lumpík je můj Lumpík, který se s oním fešákem velmi dobře zná. Je to jasnější? Ne? To vůbec nevadí :) důležité je, že živý Lumpík dělá radost mě a šitý zase v místě svého nového bydliště.
![]() |
psinec :) |
![]() |
obývákový set pro fešáka |
![]() |
plechovková mánie se opět projevila... |
![]() |
...ale nešlo odolat :) |
![]() |
mé knoflíkové úlovky |
Přiznám se, že jsem vydržela prvních 60 stran. Když se po šedesáti stranách pouze jeden gang pustil do druhého a mexický mladík se zamiloval do americké dívky a byl velmi překvapený, že slíbila vyjít si s ním, vzdala jsem to. Prostě to nešlo. Knížku jsem odložila na hromádku "Podzimní knižní bazar" a pustila se do dalšího úlovku z Levných knih. S radostí musím přiznat, že tentokrát to byla trefa do černého!
Vládkyně koření. Hodně dlouho jsem nečetla tak silnou knihu. Možná bych dokonce řekla, že poslední kniha, které ve mě zanechala podobnou stopu, byl Prsatý muž a zloděj příběhů od Josefa Formánka. Ale o tom třeba jindy. Vládkyně koření mě chytla už svým názvem. Mírné plus pro ni bylo i ocenění z roku 1997. Vaření je moje vášeň, stejně jako četba a šití/vyšívání. Knížky o jídle čtu dvojnásob ráda. Co na tom, že jsou většinou spojené s nějakým slaďákem? S jídlem i ty nejotřepanější fráze dostávají nový rozměr. Vládkyně koření je o dívce, která se na ostrově u Báby spolu s dalšími dívkami naučila rozumět řeči koření. Každá z dívek nakonec musí projít Sampathiho ohněm, ve kterém se převtělí a je jím přenesena na místo svého působení. Naše vládkyně Tilo skončí jako velmi stará paní v Oaklandu. Vládkyně vnímají problémy lidí, které k nim do krámku s kořením přijdou a většinou jsou schopné pomoci jim. Nikdy si ale nesmí nikoho připustit k tělu. Nikdy nesmí překročit práh obchodu. Když pravidla poruší, zničí sebe i ty, kterým se snažila pomoci. Víc už ale prozrazovat nebudu :)
Pokud jste spíš filmomilové než knihomilové a přesto byste rádi věděli, jak to celé dopadne, existuje i film. Jmenuje se Královna koření. Ač byl "můj Američan", jak jej vládkyně Tilo sama pro sebe pojmenovala, poměrně pěkný chlap, film nezachránil. Myslím si, že jsou knihy, které prostě zfilmovat nejdou. Každý má své představy a film mu je většinou naruší. Film byl opravdu zklamáním. Je možné, že když jej člověk vidí, aniž by četl knihu, ocení jej. Já ale knihu četla. A proto vím, že byla o mnoho lepší než film. Ale obálku mají pěknou, to se jim musí nechat :)
Od knížky o jídle můžu plynule přejít k jídlu samotnému. O víkendu jsem si dělala houbové lasagne. Recept jsem našla u La Cuocy - TU. Musím se o ně podělit, protože jsou rychlé, jednoduché a hlavně vynikající!
Ty ošklivé hrudky jsou kousky parmazánu....jelikož se blížil jeho konec, nakrájela jsem jej na kostičky a zamrazila. Jsem poučená a příště budu strouhat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat