Od každého kousek

Minule jsem psala, že je pár věcí, které potřebuju udržet v tajnosti, abych budoucím majitelům nepokazila moment překvapení. Nu, nepředpokládám, že moje babi chodí na internet (pozor na to, děda jo! Ten i zdatně posílá MMS z výletů :)), ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné a jistota je jistota. A nebo taky proč dráždit hada bosou nohou či pokoušet štěstěnu. Dost poezie, nyní k próze (to mám od dědy. Ano, od toho, co chodí na internet a posílá MMS).
Vymyslet dárek pro babi k narozeninám byl trochu kříž. Nakonec jsem vsadila na můj milovaný šicí stroj a babi jsem udělala podkafíčka do obýváku a obal na kapesníčky, aby měla pěkný doplněk. Podkafíčka mi dala zabrat, strávila jsem nad nimi víceméně celý víkend a u konce, přiznávám se dobrovolně, už mě to ani nebavilo! Ale jelikož jsem šití odkládala na poslední chvíli, musela jsem vytrvat. Samozřejmě jsem pak měla radost, když měli babiděda radost. Jen drobná vsuvka - slovo babiděda už jsem tu jednou vysvětlovala. Je to spojení babi a dědy (ó jak nečekané, že?) a už se to u nás natolik vžilo, že když nedávno přišel pohled z lázní, podpis byl "babiděda" :)

Dalším mým počinem byla tvorba do obýváku. Do obýváku jednoho mladého fešáka, který bydlí sám. Aby nebyly tolik vidět otisky na skleněném stole, vznikla prostírka. Aby měl ve skříni voňavo a bez molů, vznikl pytlíček s levandulí. A hlavně, aby mu nebylo samotnému smutno, vznikl Lumpík-Alminka. Opět vsuvka pro vysvětlení - Alminka je pejsek od Bellet, podle které vznikl nápad a později střih na šitého hafana. Lumpík je můj Lumpík, který se s oním fešákem velmi dobře zná. Je to jasnější? Ne? To vůbec nevadí :) důležité je, že živý Lumpík dělá radost mě a šitý zase v místě svého nového bydliště.

psinec :)

obývákový set pro fešáka

Toho živého bych totiž nikdy nikomu nedala. I když mě někdy pěkně štve. Jako třeba onehdy, když jsem odešla na poštu vyzvednout objednané knoflíky a plechovku a on mezitím vzteky zpucnul svíčku. I s knotem. Plíšek nechal. Aspoň nebyla parfémovaná a barevná. I přesto dostal, na radu veterináře, peroxid vodíku, úspěšně se vyzvracel, pak pro změnu dostal živočišné uhlí a bylo po drámu. Já vyřízená, unavená bojem i strachem. Lumpáš šťastný, vrtíc ocáskem, dožadoval se večeře. Usoudila jsem, že je to prostě můj útulkový nezmar a když jdu někam "mimo pracovní dobu", do ložnice zavírám. V kuchyni je pytel rýže a spousta dalších věcí, co se dá vzteky sežrat. Ale furt je jich méně, než když má volné pole působnosti v obou místnostech.

plechovková mánie se opět projevila...

...ale nešlo odolat :)

mé knoflíkové úlovky

Jelikož nám včerejškem končil grant a musely do toho dne být předány všechny přístroje, bylo posledních 14 dní notně hektických. Jediným odpočinkem pro mě byl sport nebo knížka. Začala jsem číst Gangy od Ed McBaina.

Přiznám se, že jsem vydržela prvních 60 stran. Když se po šedesáti stranách pouze jeden gang pustil do druhého a mexický mladík se zamiloval do americké dívky a byl velmi překvapený, že slíbila vyjít si s ním, vzdala jsem to. Prostě to nešlo. Knížku jsem odložila na hromádku "Podzimní knižní bazar" a pustila se do dalšího úlovku z Levných knih. S radostí musím přiznat, že tentokrát to byla trefa do černého!
Vládkyně koření. Hodně dlouho jsem nečetla tak silnou knihu. Možná bych dokonce řekla, že poslední kniha, které ve mě zanechala podobnou stopu, byl Prsatý muž a zloděj příběhů od Josefa Formánka. Ale o tom třeba jindy. Vládkyně koření mě chytla už svým názvem. Mírné plus pro ni bylo i ocenění z roku 1997. Vaření je moje vášeň, stejně jako četba a šití/vyšívání. Knížky o jídle čtu dvojnásob ráda. Co na tom, že jsou většinou spojené s nějakým slaďákem? S jídlem i ty nejotřepanější fráze dostávají nový rozměr. Vládkyně koření je o dívce, která se na ostrově u Báby spolu s dalšími dívkami naučila rozumět řeči koření. Každá z dívek nakonec musí projít Sampathiho ohněm, ve kterém se převtělí a je jím přenesena na místo svého působení. Naše vládkyně Tilo skončí jako velmi stará paní v Oaklandu. Vládkyně vnímají problémy lidí, které k nim do krámku s kořením přijdou a většinou jsou schopné pomoci jim. Nikdy si ale nesmí nikoho připustit k tělu. Nikdy nesmí překročit práh obchodu. Když pravidla poruší, zničí sebe i ty, kterým se snažila pomoci. Víc už ale prozrazovat nebudu :)

Pokud jste spíš filmomilové než knihomilové a přesto byste rádi věděli, jak to celé dopadne, existuje i film. Jmenuje se Královna koření. Ač byl "můj Američan", jak jej vládkyně Tilo sama pro sebe pojmenovala, poměrně pěkný chlap, film nezachránil. Myslím si, že jsou knihy, které prostě zfilmovat nejdou. Každý má své představy a film mu je většinou naruší. Film byl opravdu zklamáním. Je možné, že když jej člověk vidí, aniž by četl knihu, ocení jej. Já ale knihu četla. A proto vím, že byla o mnoho lepší než film. Ale obálku mají pěknou, to se jim musí nechat :)

Od knížky o jídle můžu plynule přejít k jídlu samotnému. O víkendu jsem si dělala houbové lasagne. Recept jsem našla u La Cuocy - TU. Musím se o ně podělit, protože jsou rychlé, jednoduché a hlavně vynikající!

Ty ošklivé hrudky jsou kousky parmazánu....jelikož se blížil jeho konec, nakrájela jsem jej na kostičky a zamrazila. Jsem poučená a příště budu strouhat :)