Dnes ráno jsem zaspala, měla jsem příšerný sen. Doteď jsem se nepodívala do snáře, abych zjistila význam snu. Asi se trošku bojím. Díky zaspání jsem šla do práce o pouhých dvacet minut později, než chodím normálně, ale stačilo to. K čemu? Přeci k tomu, aby sluníčko vyslalo veškerou svou sílu po probuzení do paprsků, což způsobilo dusno a horko už v 7:30 ráno. Do práce chodím kolem takové malé džungle. Vegetace i zvířena si tady bují dle své libosti a radosti. Před měsícem mě v bráně vítal bažant...bohužel, než jsem stihla vytáhnout telefon, uletěl. To můj dnešní model byl trpělivější, pochází totiž z flóry. Prosím, seznamte se - Pan Bodlák.
Už pár dní kolem něj chodím vždy se stejným zaujetím. Zaujetím tím, jak je velký, silný a nádherný. Moc se mi líbí jeho něžné, nevinné, fialové kvítky, které se postupem času změní v zákeřné a pichlavé kuličky. O jeho sílu a krásu jsem se musela podělit :)
Příští a přespříští týden očekávám návštěvu rodiny. Vždycky si vzpomenu na Marečku, podejte mi pero - "...účast byla hojná, jen od Hujerů tam bylo 14 lidí". Inu, tolik nás není, ale v mém 1+1 jsou i 4 z tanku a pes víc než dost. Proto nejdřív přijede mamča se sestřenicí a další týden mamča s babidědou
(kdo čte pravidelně, toho výraz babiděda nikterak nepřekvapí). A jelikož děda byl učitel a jsou rysy, které se dědí, nemohla jsem si to odpustit a musela udělat itinerář, kam, s kým a kdy pojedeme. Prostě plán. Já za to nemůžu, už jsem taková. Na druhou stranu na něm nikdy tvrdě netrvám a nevyžaduju jeho dodržení! Vím totiž, že je to nereálné. Celý problém je v tom, že nerada jezdím nepřipravená. Chci vědět, co můžu v okolí vidět, kam jít, atd. Proto mám aktivit vždycky tak na trojnásobek dané doby a proto vím, že není v našich silách vše stihnout. Jeden člověk mi říkal, že jsem hrozná organizátorka. Ano, jsem, a nestydím se za to :) Už skauti říkal "Buď připraven". Já sice jezdila na tábory pionýrské, ale to se nevylučuje :) U letošního itineráře jsem se opravdu doslova vyřádila, a to včetně obrázků.
A to obrázků nejen u itineráře, ale i v diáři. Přiznám se, že obrázky do diáře si lepím od doby, co jsem četla TENTO článek od mé milé Vivi. Jen jsem to pojala po svém. A Vivi mockrát děkuju, že mě v tomto směru "nakopla", protože poslední měsíc neznám lepší terapii na špatnou náladu, než si hledat obrázky do diáře, stříhat je a lepit. Vždycky se u toho celá rozradostním. Asi i proto mi začal vadit můj oblíbený blbníček, se kterým chodím na různé schůzky. Tedy ne konkrétně on sám, ale jeho přední strana - jak vidno z fotky, byl to dárkový předmět. Nicméně i přesto byl krásně udělaný, s propiskou, linkatým papírem, díky kroužkovce se dají desky složit na sebe, takže slouží jako podložka. Jen ta zatrápená přední deska...
Nedalo mi to a deníčku jsem trošku pomohla ke kráse. Na fotce to možná vypadá kýčovitě. Ano, modrá, růžová a červená s hnědou moc dohromady nejdou. Ale v reálu to naopak deníčku moc sluší a mně se líbí natolik, že zaujal i čestné místo na mém pracovním stole :)
Víkend už je na dosah, léto venku vrcholí a mě už doma čeká vychlazené Proseco. Cestou si koupím meloun a rybku, abych si atmosféru Itálie navodila co nejdokonaleji. Užívejte víkend a léto plnými doušky a nezapomeňte se aspoň jednou zastavit na zmrzlinu ;.-)
Žádné komentáře:
Okomentovat