neděle 1. listopadu 2015

Slunečný víkend = štěstí

Než se začnu rozplývat nad nádherným počasím, které vládlo o víkendu, odbočím ke čtvrtku. V Lidlu měli razítka s vánočními motivy. Vstala jsem v 6, abych stihla vyvenčit Lumpejze, atd. Navzdory brzké hodině (och, jak se časy mění! V době, kdy jsem na šestou chodila do práce, jsem měla pocit, že vstávání v 6 by bylo malým dárkem, dneska je to pro mě hodina, kdy se prostě ještě spí) jsem byla nějaká moc rychlá, takže jsem se cestou hodně loudala. Bohužel, i tak jsem byla u obchodu v 6:56. To, co jsem viděla, mě dokonale probralo. Nastartované vozíky, zrudlé tváře a jiskry v očích. Ač po mě přišlo ještě spousta lidí, zbaběle jsem je nechala v první vřavě a šťouchanici doslova se proboxovat dovnitř, počkala, až prvotní nával opadne, a pak teprve vkročila dovnitř. Dokonce tam byl mladík, který si ty davy oblečeníchtivých dam, které se najednou změnily v sedmihlavé saně, fúrie, bezohledné mrchy s ostrými lokty a medúzy s vražedným pohledem v jednom, fotil, jak jsou s oblečením rozložené všude, včetně pultových lednic. Já to raději neriskovala, abych případně nebyla zmasakrována za drzost. Přesto, venku jsem neodolala - řada se ještě táhla hodně vpravo. Fascinovalo mě, jak jsou lidé schopní ucpat vjezd na boční parkoviště a neuhnout ani o milimetr (co kdyby je někdo předběhl!).
Měla jsem štěstí, o razítka zájem nebyl, takže jsem se nenápadně "prodrala" skrz pár dam, které zajímalo nikoli oblečení, ale děrovačky, shrábla jsem razítka a s vítězným úsměvem ve tváří a razítky přitisklými na srdce jsem odcupala pro teplé máslové croissanty, abych si užila zaslouženou snídani.

Teď už ale k víkendu. Doháněla jsem resty. Dočetla jsem rozečtené knihy, zalátala dvoje rifle "na lítačku" a ušila mamče slibované ubrusy. Zejména tu horní látku mám moc ráda. Je taková dekadentní :)

V pátek jsem konečně dočetla Nepřirozenou smrt od Dorothy Sayersové, kterou jsem zmiňovala minule...
Dorothy nezklamala a kniha zůstala skvělá až do poslední stránky! Podle anotace zemřeli tři lidé neznámým jedem. Způsob, kterým zemřeli, mě přinutil otevřít pusu dokořán a zavrtět hlavou a přiznat, co říkal už pan Kopecký v Tajemství hradu v Karpatech "primitivní, ale účinné!". Myslím, že Nepřirozená smrt je prozatím mou Nej od Sayersové. Vřele doporučuji všem detektivomilům, způsob smrti je opravdu překvapivý :)

V sobotu jsem dočetla Francouzský sen, který jsem měla rozečtený už poměrně dlouhou dobu.
Francouzský sen mě moc příjemně překvapil! Když jsem ho začínala číst, asi jsem neměla tu správnou náladu. Moc jsem oceňovala autorovu schopnost barvitě popisovat scenérii, ale jinak mě kniha moc nenadchla. V sobotu jsem chybějících 100 stran dočetla doslova jedním dechem. Dojem z knihy jsem posílila francouzským sýrem, s křupavou bagetou. Byl vynikající a já se na chvíli přenesla do Francie. Aaaaach :)

Jelikož byl víkend přímo ukázkový, co se týče počasí, vyrazili jsme s Lumpíkem v oba dny na procházku k jezírku. Pravda, dneska se po mě neustále otáčel, jestli jako fakt jdeme tak daleko. Ale já se nedala a utahala ho tak, že od návratu jen chrupká :) Nejsem fotograf a focení mi nikdy nešlo. Neumím si hrát se světlem, nenapadá mě, co fotit, jsem spíš fotografický antitalent. Přesto se mi povedlo pár pěkných podzimních fotek.





Mimochodem můžete vidět Lumpíkovo nadšení z focení. Jindy pohotový model, který při zahlédnutí foťáku háže pózy jako profesionál, v sobotu odmítal spolupráci. Asi neměl svůj den. A já mu chtěla udělat hezkou fotku v listí. No nevadí, třeba jindy :)
Cestou jsem si nasbírala různé bobule a šišky na podzimní věnec. Chybí jediná, zato zásadní věc - věncový korpus. Proto jsem všechny vzácnosti z procházky uložila za okno a zítra snad přijdou ke slovu. Pokud mě tedy zdejší malé květinářství nezklame.

V neděli jsem zalehla s první knížkou z knižního bazaru, a to s Kriminalistickou laboratoří (klik).
Kniha mě bezvýhradně nadchla už na bazaru, protože byla tenká, podle obsahu představovala jednotlivé odvětví kriminalistiky (trasologii, daktyloskopii, antropologii,..) se spoustou fotek. Během čtení jsem zjistila, že ke každému odvětví se váže jeden konkrétní případ podle skutečnosti, doplněný už zmiňovanými fotkami a také výpověďmi, ať už svědků, či podezřelých. Jedna z fotek mě strašně rozesmála. Ani ne tak fotka samotná, jako spíš popisek. Jednalo se o odhalení pomocí RTG paprsků...
Kniha je sice z roku 1966, ale za mě byla perfektně napsaná, čtivá, zajímavá a autoři mají plusové body za zmínku Hercula Poirota i Lorda Petera :)

Během víkendu jsem samozřejmě stíhala rozmazlovat i své bříško. Například zmrzlinou, kterou jsem si dopřála jako sladkou tečku nádherné procházky.
Z jednoho pekáče
Recept už snad ani nemůže být jednodušší. Vše se odvíjí od počtu strávníků. Do vymazaného pekáče se naskládají kuřecí stehna, brambory, chorizo, fialová cibule, vše se zasype oreganem a solí a dá do trouby. V receptu doporučují hodinu při 220°C. Moje trouba je velká osobnost a žije svým vlastním životem, takže spolupracujeme dost zvláštním stylem. Rozhodně si nehrajeme na žádné stupně, ať už plynové, či Celsiovy. Přesto už si na sebe zvykáme a uspokojivé výsledky máme stále častěji. Abych učinila obžerství zadost, udělala jsem si ještě domácí majonézu a moc jsem si pochutnala :)

Užila jsem si nádherný víkend. Pomalý, lenošivý a přesto plný spousty aktivit. Kéž by i další dny byly tak azurově modré a slunečné...

Žádné komentáře:

Okomentovat