úterý 1. prosince 2015

Opožděná první adventní

Vánoce Vánoce přicháááázejííííí....jen já ten pocit vůbec nemám! Venku prší, fučí a je 10°C. Je prosinec, má být přece sníh, mrznout až praštět, na nose máme mít hejla a v rukou vánoční punč!

Letos jsem nechtěla péct. S mojí troubou máme velmi zvláštní vztah, tančíme kolem sebe po špičkách, někdy na sebe výhružně vrčíme, jindy je klid zbraní - já jí nespílám, ona jakš takš normálně peče. Ale v neděli ráno jsem se vzbudila s myšlenkou, že péct budu! Takže jsem naklusala do obchodu, nakoupila propriety, zadělala na linecké, na perníčky, na ořechové slepované placičky, košíčky, či jak to nazvat, a kokosové rohlíčky. Ozkoušené jsem měla jen perníčky a podle toho to taky vypadalo :) Linecké, i po mateřských radách udílených po telefonu, skončilo v koši. Já jsem sice mírumilovná povaha, ale když mi nešel vyválet ani centimetr čtvereční, ač jsem těsto s láskou hnětla, až jsem měla červené tváře, a poctivě ho chladila, ztratila jsem nervy. Linecké prostě nebude! Plynule jsem tedy přešla na ořechové. Líbilo se mi, že z těsta jen vytvaruju kuličky, nemusím nic válet, nic nikam tlačit...To jsem ovšem nepočítala se zákeřností mojí trouby! Zřejmě rozmrzelá, že ji v neděli ráno budím, mi to poťouchle a hlavně velmi rychle vytmavila a vrátila i s úroky. Doslova mě vypekla. Než jsem se stihla otočit, z (ne)úhledných kuliček byla jedna velká peřina s pravidelnými boulemi. Vypadalo to pěkně, jen to mělo maloučko jiný tvar, než jaký jsem očekávala. Nenechala jsem se odradit, ty ohromné kusy nalámala a dál se, bez mrknutí oka, držela receptu, jako bych měla nejúhlednější kolečka pod Sluncem. Místo koleček mám šišatoid velikosti menší dělové koule, ale tím si přeci nebudu kazit chuť a náladu, pokračujeme v krasojízdě!
Pokračovala jsem kokosovými rohlíčky. V receptu, naštěstí, autorka upozorňovala, že se těsto sype, ale že je to v pořádku. S trochou síly jsem neposlušné těsto "vtlačila" do formiček a dala péct. Trouba se opět přihlásila ke slovu! Z ničeho nic se rozpálila jako divá a já vytahovala první várku, která místo lehce zlatavé byla velmi tmavě zlatavá....Vůbec to nevypadá jako jeden a tentýž druh cukroví, že? Ale já jsem to vymyslela. Na Vánoce stejně chodím doplňovat cukroví většinou já. Na talířek budu vždy dávat stejně barevné kusy a nikdo nic nepozná, ale pssssst....
Perníčky, moje milované perníčky! Bez medu, na který mám silnou alergii, ale i přesto moc dobré. Těsto se válelo jedna báseň, vykrajovalo se taky moc dobře. Konečně něco, co mi šlo a nestálo mě to uvažování, jak to asi na vánoční tabuli zamaskuju. Navzdory snaze mé trouby zkazit, co se dá, jsem v neděli upekla 3 ze 4 plánovaných druhů cukroví. Stihla jsem i čokopolevu, protože jsem věděla, že pokud to neudělám hned, bude mě cukroví strašit až do dalšího víkendu. Perníčky se u nás nikdy nezdobily, a jaká matka, taká Katka, držím se i já rodinné tradice. Teď už si všechno cukroví si hoví v krabici.

Cukroví mě ale vyčerpalo natolik, že jsem nestihla věnce. Hlavně jsem na ně ani neměla nic nakoupeno, takže bylo jasné, že je, stejně jako loni, budu dělat s křížkem po funuse. Stejně jako loni jsem je nakonec zvládla hned v pondělí po první adventní neděli. Letos ale "dveřní" věnec trochu netradičně.
Loni mě u kamarádky Vendulky hrozně nadchl vpichovaný věnec (klik). Vypadá parádně, nezvykle a hrozně pracně, ale opak je pravdou. Návod na výrobu najdete u Vendy. Já jen doplním, že je dobré mít látku ne příliš silnou, věneček malý a čtverečky cca 4x4cm. Já jsem kupovala ten nejmenší, který v obchodě byl, a "padlo" na něj půl metru látky.
Tady mám hotové první dvě řady, téměř vypitou skleničku vína a prozatím nezlomenou jedinou špejli. Když Vendy psala, že se špejle lámou, měla pravdu :)
Finální podoba. Rozhodně ho po Vánocích nebudu likvidovat, ale poputuje na zeď a zdoben bude podle nálady.
Foto zezadu, i s cenovkou :)
A s vánočním zdobením - na dveřích je to totiž barevně dost všelijaké. Čímžto se také omlouvám za kvalitu fotek, ale focení za tmy v bytě je tak trochu hra kdo z koho.


Ač se látky vpichovaly téměř samy, přeci jen to chvíli trvalo, takže druhý věnec jsem dělala hodně narychlo a divoce. Podle toho taky vypadá. Obešla jsem se bez tavné pistole, a když pominu omotávání chvojím, věnec byl hotový za pět minut. Praštěný, ulítlý, nezvyklý, ale můj :)

Krásný, ač deštivý, adventní čas! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat