čtvrtek 4. února 2016

Co jsem dostala pod stromeček

Já vím, že je únor a že Vánoce už jsou dávno pryč. Já vím, že je víc než měsíc od Štědrého dne. Ale já jsme na konvence nikdy nedala :) Tudíž se se svými vánočními dary chlubím až dnes. A co na tom? Když jsme si s mou drahou Vivinkou mohly dělat Vánoce v létě, proč by se nemohly vánoční dárky blýsknout na blogu až v únoru?

Vánoce 2015
Mamča rozhodla, že už jsem velká (já vím, že jsem malá, ale to budu celý život), a že už není potřeba velký stromek. Teda kdybych na něm trvala, asi bych ji ukecala, ale pravdou je, že jsem vzorná dcera a uvědomuju si, že odstrojování a likvidování stromku by zůstalo na ní samotné. Tudíž jsme letos zvolily takový stromeček pro panenky. Loudáním se po staré Praze jsme se aspoň zastavily pro nádherné ozdoby z českého skla, aby stromeček jen zářil. Samozřejmě nesměl chybět Pan Model s výrazem "jsem nejtýranější pes na celém světě".


S mamčou máme už pár let gentlemanskou dohodu, že si nebudeme dávat dárky. A když, tak jen něco maličkého pro radost. Mamča se ovšem letos nějak rozšoupla. V rámci mimoní mánie jsem dostala mimoní ponožky a v rámci mé neutuchající, celoživotní a nepolevující lásky k Herculu Poirotovi knihu od Davida Sucheta...



Jakožto obrovská milovnice krásných plechovek všeho druhu (rozuměj pěkných plechovek, ne všeho, co je z plechu) jsem neodolala plechovce čokolád...a výběr to byl správný :) čokolády byly výborné a plechovka už mi doma zdobí psací stůl...



Od našeho drahého společného kamaráda s jeho přítelkyní jsme dostaly roast v Mlýnci, na který jsme vyrazili hned po svátcích. Výhled na Karlův most, společnost milovaných lidí, spousta vynikajících pochutin a neomezená konzumace Chateau Radyně - jde si vůbec přát lepší den? Bohužel, fotku mám pouze jednu jedinou. Pepa slíbil fotky dodat, a věřím, že pracuje na nějakém tajném článku/recenzi, a proto jsou fotky přísně střežené v zajetí jeho foťáku, že, Pepíno? :) Mimo parádní roast nelze opomenout ani talíř z Lokálu a hlavně! Hlavně ten úža balící papír s medvídkem Pú a jeho přáteli. Rozbalovala jsem velice opatrně, abych papír nepoškodila a mohla si ho nalepit do svého tajného sešitu.

 Po návratu do domoviny mě čekalo několik dárků na poště a taky několik nádherných přáníček.

Peťulka, má zlatá Oringle! Dostávám od ní přáníčko snad každoročně a všechny je mám hezky nalepené pod sebou (samozřejmě washi páskou, abych jim neublížila), všude kolem spousta razítek s vánočními motivy...Krásně dokumentují Peťčin vývoj v její tvorbě. Bohudík, jedno si zachovává dodnes - zapamatovatelný rukopis, kdy se podíváte a víte, že obrázek/přání/krabička/svatebko je právě od ní. Peťulko, jen tak dál! Věřím, že dát se na kariéru malířky a tvořivky na plný úvazek byl odvážný a správný krok.

Pohlednice z Anglie. Od Veunky. Dodnes si pamatuju, jak jsme se potkaly v prváku na gymplu a její malá ségra, ze které už je dnes velká slečna, neuměla ještě pořádně mluvit. Z Veru se tak stala Veu a já jí tak říkám dodnes :) Mimochodem s Veunkou mám asi svůj nejdelší a nejsrdečnější "vztah". Zrovna nedávno jsme si skypovaly...máme takový zvyk si vždycky ke skypu otevřít láhev vína, přes webkameru si přiťuknout a popíjet, aby nám při všem tom mluvení nevyschlo v puse. Tentokrát jsme spolu ale mluvily po opravdu dlouhé době, takže lahev padla a nakonec se to zrvtlo ve společnou párty u nich na bytě. Samozřejmě, že jsem byla přítomná jen na telefonu, ale i tak to byl záživný večer, trvající téměř 7 hodin. Díky, že Tě mám :-*

Hrací skříňka, na kterou jsem se před Vánoci dívala, ale nakonec si ji nevzala. Byly dvě, ale mě se moc líbila tahle, s holčičkou na sáních. Když před Vánoci přišla má kolegyňka-kamarádka Vladěnka, musela jsem se smát! Já totiž právě tuhle hrací skříňku dostala. A to jsem se o ní před ní ani nezmínila. Holt souznění duší, které se nedá popsat. Vladěnko, děkuju!

Krásné a ještě krásnější dárky od Simonky. Se Simčou jsme spolu strávily téměř celou střední školu. Běhaly jsme po lese namalované na černo jako haradští během různých bitev, a tak vůbec :) S odchodem na vysokou přes půl Republiky jsem se spoustou lidí ztratila kontakt. Se Simčou jsme se neviděly spoustu let - výjimkou bylo náhodné setkání před dvěma lety na náměstí ve Zlíně - ale přesto víme, že se máme. Simča loni čekala malou Adélku. Před porodem si docela užila a já se jí snažila být oporou aspoň po smskách. Věřte, že pro člověka, který razí heslo, že Herodes, to byl král, to nebylo nic jednoduchého. Dokonce jsem v zoufalství hledala, jak se uklidňují matky před porodem, ale nic moc jsem nenašla. Spolehla jsem se tedy na šaškování a modlila se, aby to pomohlo. A ono pomohlo :) Když mi Simča napsala, že to má za sebou a Adélka je v pořádku na světě, šla jsem si dát velkého panáka. Byla jsem unavená, jako bych rodila já, a ne ona. Dojalo mě, když mi od Simči přišel na Vánoce balíček s nádhernými dárky a s přáníčkem od srdce. Simi, jsem ráda, že jsem ti mohla být oporou a věř, že budu i v budoucnu :)

Vivi. Jak napsala Vivi, známe se ani ne rok, ale už víme, že se máme. Je to něco, co člověk zažije tak jednou za život a jsem za to ráda. Vivi mi hodně pomohla loni, kdy jsem procházela maličko černým obdobím. A po letních Vánocích jsme samozřejmě nemohly vynechat ani ty pravé, zimní. Vivi, děkuju za všechna milá slova, spoustu čupr dárků a hlavně za Štěstí, lásku, čokoládu, knížku, která mě "nakopla" tím správným směrem.

Radost jsem udělala i já sama sobě. Talíř s vousáčem, kterému jsem nedokázala odolat...a pak Klementinky...letošní mandarinky stojí pěkně za prd :( jsou samá pecka, přezrálé, sladké, prostě zofalost sama). Když jsem uviděla Klementiky i s lístky a v košíčku, nemohla jsem je tam nechat. Už při loupání nádherně voněly a chutnaly přesně tak, jak mám mandarinky ráda - kyselé a šťavnaté...


Chvíli po novém roce jsem si domluvila s mým velmi dobrým kamarádem lyže. Šumava za humny, byl by hřích nejet. Slíbila jsem mu, že nám bude svítit sluníčko, bude azurová obloha a parádní sníh na lyže/prkno. Když jsme vyjížděli, nevypadalo to...ve chvíli, kdy jsme vyjeli první kopec, otevřela se před náma hotová pohádka! Přesně jak jsem slíbila - mráz, azurová obloha, sluníčko a jako bonus krásné roubenky s rampouchy podél celé střechy...byl to nádherný den!



8 komentářů:

  1. Krásné Blaňuli :) nejtýranější pes je nejlepší :D pozdravuj mamču :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendi děkuju :) Podívej se na předchozí příspěvek, tam je týraný pes zase "pes - roztomilouš" :D No prostě pes mnoha tváří :) Vyřídím, taky doma moc pozdravuj :-*

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Milá Neplecho na plechu (nebo spíš Neplechové na plechu?:) ) mockrát děkuji :) Ano, s věkem se člověk dostane do stádia, kdy má rád měkké dárky a kdy se nejvíc těší na ty nejmenší :) Přeji Vám oběma Neplechům krásný večer :-) Blanche

      Vymazat
  3. Blaničko, je ti určitě jasné, jak jsem se při čtení tvého článku tvářila, viď? ;) Už od začátku čtení jsem měla pusu od ucha k uchu a to jsem ještě ani nevěděla, že se tam dočtu tak krásné osobní řádky. Řekla bych, že dnešní úsměv mi už z tváře nezmizí, i kdyby se o to snažil celý svět. ;)
    Tvá Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vivi to jsem ráda, že máš pusu od ucha k uchu :) Když je venku mračivo, tak ať je aspoň doma usměvavo :) Zdravíme z Lumpíkem z pyžamové neděle s knížkou a pohlazení Tomíčkovi! :)

      Vymazat
  4. Ach, jaktože jsem todle našla až teď? Já jsem úplně normálně dojatá...:-). Díky za to, co jsi napsala...:-*. P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože letos ten blog neskutečným způsobem flákám a všechno píšu s ohromným zpožděním :( Letos nějak víc žiju a nestíhám to zaznamenávat, takže vánoční příspěvek v únoru je sice ostuda, ale dřív to nešlo a rozhodně to neznamená, že by to bylo méně od srdce ;-) Za málo, Peťul...je mi ctí, že jsem u toho v podstatě od počátku :)

      Vymazat