středa 17. ledna 2018

"Bez pečiva a sladkého?! Tak to určitě ne!"

Moje největší obavy se týkaly pečiva. A sladkostí. A špaget. A....mohla bych takhle pokračovat dál :) Odmalička miluju pečivo sladké i slané. Vždycky jsem snědla víc pečiva než jídla, ke kterému mělo být  přílohou. Rozplývám se nad doma upečeným chlebem, ze kterého si ukrojím ještě teplou patku (já vím, nemá se to) a namažu si ji česnekovou pomazánkou. Miluju čekuládové koblihy, které máme v práci naprosto vynikající, navíc za 3,90 Kč. Zbožňuju sladké a jsem na něm závislá. A nebo nejsem?

Nechtěla jsem si určovat žádné datum, kdy s bezlektinovou dietou začnu, takže ze začátku jsem jedla půl na půl. A taky to bylo o Vánocích, takže cukroví na stole....1.1. jsem zjistila, že stejně nemám šanci všechno cukroví sníst a že si tím zbytečně narušuju "pravidla". Takže jsem cukroví nacpala do krabic a do mrazáku :) Odvykačka započala...

První den v práci byl krušný. Byl to totiž první den, kdy jsem byla s jídlem závislá na tom, co si přinesu z domova. A těžce jsem to neodhadla. Už někdy v deset hodin (pracuju od 6:30) jsem měla nalomenou morálku a hlad natolik velký, že jsem zvažovala bufet. Nakonec jsem ale odolala a vydržela až domů. Co jsem zvládla "hůř" bylo sladké. Vím, že jej nejvíc sním právě v práci. Dle Dr. Gundryho můžete sníst jednu velkou kostičku minimálně 72% čokolády denně. Já měla ten den dvě, možná i tři. Takhle to šlo první týden. Na začátku druhého jsem zjistila několik zásadních rozdílů:

1) nemusím svačit. Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale opravdu vydržím od snídaně až do oběda! Sem tam si zobnu oříšek nebo krekr, ale poslední dobou zcela výjimečně. Dost záleží na tom, v kolik snídám a co snídám.

2) necítím se jako vlk v pohádce O Karkulce. Takže i když jsem parádně najezená, tak nemám pocit, že mám v břiše půl kamenolomu.

3) vůbec, ale opravdu vůbec mi nechybí pečivo a sladkosti.

Cože?! MNĚ nechybí pečivo a sladkosti? Něco je špatně :) Když mi Veunka na začátku říkala, že si zvyknu (já si samozřejmě myslela svoje, ale s obdivem), a že jim dnes s Míšou přijde sladké i jablko, nevěřila jsem jí. Veu totiž, narozdíl ode mě, na sladké nikdy moc nebyla. Zeptala jsem se tedy jediného povolaného člověka v této věci, Míši! Míša je Veunčin přítel, který miluje miloval sladké podobně jako já. Několikrát si mi na skypu stěžoval do kamery, že mu Veu brble, že si dává čokoládičku :) A tenhle Míša mi řekl, že mu sladké nechybí. Přišla jsem si zrazená - promiň, Míšo. Dneska dávám oběma za pravdu a s vykulenýma očima zjišťuju, že se mé vnímání sladké chuti za dva týdny dost razantně změnilo. Potřebovala jsem k snídani změnu, takže jsem si rozmixovala zelený banán s 1/4 zeleného manga a neslazeným mandlovým mlékem (mimochodem samotné je pěkně hnusné). A tak jsem dnes ráno v práci otevřela mističku se svým sladkým potěšením, a po pár hltech se otřepala, že je to sladké jako cumel. Což mě překvapilo, samozřejmě mile. Oni ti dva nekecali a já jsem stále vykulená, jak rychle a nenásilně jsem se zbavila závislosti na sladkém.

Jednu neřest mám a vždycky mít budu. Káva. Káva s 1/2 lžičky domácího vanilkového cukru a troškou mléka. Zkusila jsem si minulý týden udělat kávu se stévií a mandlovým mlékem. Chtělo se mi brečet. Snažila jsem se, ale nakonec jsem s bolavým srdcem celý hrnek vylila. Dneska, poučená situací, jsem si do kávy dala svou obvyklou 1/2 lžičky vanilkového cukru a zkusila použít mandlové mléko. Světe div se, ono to bylo dobré. Takže na vině byla stévie! Jak už jsem zmínila, samotné mandlové mléko je nic moc. Ale do kávy či takhle do koktejlu je použitelné. Za to ta stévie! Když jsem se ji chystala kupovat, Honzík mě upozorňoval, že je hnusná. Opět jsem nevěřila, ale zviklal mě natolik, že jsem si koupila tu nejlevnější variantu, co šla. Bohudíky za to :)

Vlastně jsem Vám jen chtěla říct, že to není tak těžké. Jen to člověk musí zkusit sám, protože dokud nezkusí, stejně neuvěří, že mu něco chybět nebude. Jako u všeho ostatního i tady platí, že to člověk musí chtít. Obehraná, leč pravdivá písnička - Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A že já jich tenkrát při povídání o bezlektinové dietě u piva našla, že Veu? :) Veunka mi trpělivě odpovídala, až pochopila a řekla mi, že je to jednoduché - buď chci, nebo nechci. Díky Veu!

Žádné komentáře:

Okomentovat