středa 7. března 2018

Brownies

Je mi líto, jsem prostě na sladké a nedokážu to změnit, mám slabou vůli. Snažím se aspoň hledat alternativy v bezlektinových receptech (hodně mi pomáhá rozšíření paleo diety, tam se totiž taky nesmí mouka:)) a neutíkat ke kupovaným sušenkám, zákuskům či koláčkům (o tom zas jindy). Brownies vypadaly skvěle a já hlavně potřebovala něco z banánové mouky, která mi doma nějakou dobu leží a já nějak nevěděla, co s ní. Recept jsem používala tento.

INGREDIENCE
1 hrnek banánové mouky
3/4 hrnku kakaa
1/4 lžičky soli
3 lžíce lněných semínek
9 lžic teplé vody
1/4 hrnku rozehřátého kokosového oleje
3/4 hrnku mandlového másla
1/2 hrnku xylitolu
čokoláda

POSTUP
Všechny ingredience jsem smíchala, dala do kulaté formy na quiche vymazané kokosovým olejem, posypala jsem na kousky nasekanou 85% čokoládou a nechala péct asi 20 minut.

MOŽNÁ ÚSKALÍ:
Mandlové máslo jsem si dělala svoje. O svém novém mixéru jsem psala TADY...není to žádný zázrak, takže ani máslo nebylo úplně to pravé ořechové (doslova :)). Určitě jsem ho měla méně než 3/4 hrnku.
Stejně tak je v receptu použit javorový sirup, místo něhož jsem já používala xylitol.
Příště zkusím přidat víc kokosového oleje.
Chuťově tomu není co vytknout, ale konzistence je poněkud sypká. Rozhodně si nedávejte na talíř velkou porci, stačí vám pár soust a jste sytí :) Já snědla půlku tohohle kousku a s funěním jsem talířek odkládala...


...pro pobavení :) Jak jsem psala o poněkud více sypké konzistenci, tak je opravdu sypká dost. Nachystala jsem si porci na talířek, Honza si udělal snídani, zalezli jsme do postele a pustili si Otce Browna. Já zabodla vidličku a ouha...."Honzíííí?" "Ano Blani?" otáčí se na mě - "Mám podat vysavač?" Já, sedíc pod peřinou, nahozená od trička až po peřinu velikánskou spoustou drobků, házím psí kukuč "ano prosím". Mezitím se do toho mumraje přimontoval Lumpík, který se začal cpát pod peřinu. Samozřejmě se to neobešlo bez křiku "Ne, Honzo NE! Opovaž se mě vyluxovat!", zatímco jsem se snažila nehýbat a neházet tak drobky ještě víc všude kolem sebe, v ruce jsem držela talíř s předmětem doličným, v druhé vidličku....nakonec Honza aspoň vyluxoval přes peřinu psa, aby se neřeklo, což se neobešlo bez hurónského štěkotu a Honzíkova nadšení. Já odložila vidličku a koláč vzala do ruky, pro jistotu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat