čtvrtek 22. března 2018

Ztracená vejce

O víkendu jsem měla obrovskou chuť nakrájet si avokádo na plátky, udělat si k němu ztracené vejce a vše dovršit mandlovými houstičkami. Houstičky byly upečené, zbývalo jen zavzpomínat na to, jak jsem před lety dělala ztracené vejce....

inspirovala jsem se tady, a tady a nakonec ještě v kuchařce Václava Friče "Bravo, šéfe!". Nakonec jsem zapla vodu (ehm, zapomněla jsem, že vařením se vypařuje, takže doporučuju dát jí dostatek), počkala, až začne vřít, stáhla plamen na minimum, vlila ocet, rozklepla vejce do hrníčku, udělala v hrnci vír a pomalu jsem přelila vajíčko z hrníčku do hrnce. Pak jsem ještě vařečkou "přehazovala" bílek přes žloutek, aby se mi opravdu hezky obalil. Jakmile to vypadalo stabilně, udělala jsem totéž i s druhým vejcem....tadá!


Jsem na sebe pyšná! Sice nemám žloutek úplně uprostřed, ale pro mě naprosto podružný detail. Měla jsem svou vysněnou snídani a byla sakra dobrá :)

Pokud jste se ztracenému vejci vyhýbali, hoďte strach za hlavu a zkuste to, stojí za to!

Mimochodem Honza se mě později ptal, jestli jsem vejce udělala jen tak nebo v pytlíku. Zděšeně jsem na něj třeštila oči, protože jsem vůbec nechápala, o čem mluví. Ztracené vejce je přece vír ve vodě s trochou octa a opatrné přelití vajíčka do víru, tak jakýpak pytlík?! Nedalo mi to, zagůglila jsem a našla tohle.Tedy nechť si přípravu ztracených vajec zvolí každý dle svého vědomí a svědomí - ať už v pytlíku nebo ve víru octové vody, ztracené vejce za to stojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat