úterý 19. února 2019

Pohádková láska na celý život - mýtus nebo realita? 2.


Jak je možné, že se muž nechá pohřbít v hromadném hrobě, aby unikl zastřelení, po třech dnech se vyhrabe a rok putuje pěšky domů? Jednoduše, držela ho touha po životě a hlavně myšlenka na milovanou ženu, která na něj čeká v Kateřinicích. Narážím tím na Lásku z Kateřinic od Patricie Fuxové a Vojty Dyka. 
A jak je možné, že dneska muž přemýšlí o tom, jestli chce žít se ženou, nebo sám, popřípadě se s ženou jen vídat, a kdo ví, jestli vůbec? 
Napadá mě, že možná proto, že chlapi nejsou chlapi, ale chlapci, jak píše Petr Casanova (5 rozdílů mezi chlapy a chlapci). Z toho, co vidím kolem sebe a sama prožívám, mám pocit, že dnešním mužům by vyhovovalo mít ženy jako kamarády s výhodami, ale bez jakékoli zodpovědnosti. Asi tomu rozumím, ono je to totiž pohodlné. Maximum pohodlí za minimum úsilí. Dostávají vše, nestojí je to nic. Já ale přesto věřím, že existují i chlapi, kteří nejsou chlapci. Myslím tím chlapy, kteří si uvědomují, co je to vztah se vším všudy a že nic není černé nebo bílé. Že ti dva tvoří dohromady víc, než tvořil každý sám, že jsou silnější. Že problémy je nerozdělují, ale stmelují, i když jsou nepříjemné. Že se vyplatí do vztahu investovat, protože když se do něj jde s upřímností a otevřeným srdcem, vztah vloženou investici mnohanásobně vrátí. Ještě jednou si dovolím použít slova Petra Casanovy, jeho příklady se mi totiž moc líbí. 

"Lidé by se neměli překrývat, ale doplňovat. Jako jing a jang. Dva obrazce, které by se mohly od sebe kdykoli odpojit. 
Ano, mohly by. 
Jenže proč by to dělaly, když dohromady tvoří tak dokonalý kruh, zatímco jeden bez druhého jsou jen dva nedokonalé půlkruhy?" 
(Dvanáct srdcí, Petr Casanova, str. 72). 

Krátké, jednoduché, všeříkající. A právě proto přeji chlapům, kteří zůstávají chlapci, aby i oni co nejdříve pochopili, že žít sobecký život bez zodpovědnosti je opravdu pro chlapce, nikoli pro chlapy. Aby i oni co nejdříve přišli na to, že investice do vztahu se vyplatí, i když to stojí úsilí.
Chlapi se teď chlapecké touze vyhnout se zodpovědnosti usmívají pod vousy. Ví totiž, že život ve spokojeném vztahu jim dává víc, než život o samotě, ve kterém sice mají svou volnost, ale zároveň je doma nikdo nečeká, nemají partnerku, milenku a kamaráda v jednom, nemají osobu, o kterou se mohou vždycky opřít a která žádný jejich problém nebude považovat za malicherný. 
Samozřejmě si každý musí ujasnit, co od života chce, jestli chce být nezávislý chlapec, který sice nemusí řešit případné vztahové problémy, ale je na všechno sám. Nebo jestli chce být chlap, který ví, že problémům se nevyhne, protože přes problémy rosteme a upevňují vztah, ale přesto to riskne, protože si dobře uvědomuje, jak moc tím získá.

"Nikdy nepřestaň věřit, že existuje osudová láska," řekl. 
Chlapce přikývl. "Já vím, nepadá z nebe, buduje se společnou prací." A na slovo společnou dal důraz. 
(Dvanáct srdcí, Petr Casanova, str. 50.)

Žádné komentáře:

Okomentovat