neděle 14. dubna 2019

Wim Hofova Metoda na vlastní kůži


O Wim Hofově Metodě (WHM) jsem poprvé četla loni u Stáni a následně u Terezky. Už tehdy mě to zaujalo a hledala jsem, kde by se dalo něco podobného zkusit u nás. Nic moc jsem nenašla, takže jsem to pustila k ledu :) Tou dobou jsem ale Terezu Kramerovou začala sledovat a díky tomu jsem zjistila, že na podzim roku 2018 pořádala spolu s Emmou Estrela Corrie workshopy v ČR. Hned jsem se zapsala na listinu, leč žádný termín mi nevycházel, protože už tak jsem měla naplánovaných zážitků víc než dost (více tady). V lednu ale přišel opět mail, že holky vypisují termíny na jaro. Paráda! Začala jsem se přihlašovat na květnový termín, ale před odesláním přihlášky jsem se zarazila, že nemá smysl to oddalovat a přehlásila se rychle na termín 6.4.2019. Na konci dubna mám narozeniny, tedy to stihnu ještě do nich.
Termín se pomalu blížil a já byla naprosto klidná, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Jen jsem se od ledna pokoušela laskavě se otužovat podle Terčina návodu. Kupodivu mi to i docela šlo. Jenomže jsem to začala flákat a když jsem odjížděla na workshop, zvládla jsem ledovou sprchu jen po bříško a i tak jen na chvilku. Nevadí, ono se to nějak vyvrbí :)
V pátek jsem sbalila všechny věci z pokynů a stále byla klidná. V sobotu jsem si cestou ve vlaku užila jisté otužování, které se mi ale vůbec nelíbilo. Byla docela zima a topení netopilo, spíš jsem měla pocit, že je tak trochu puštěná klimatizace. v Praze jsem se přesunula na Kačerov na autobus do Dolních Břežan, kde se celý workshop konal. Sedla jsem na lavičku a zanedlouho mě oslovila Jarka, zda náhodou nejedu do Břežan. Poznávací znamení - karimatka :) Daly jsme se do řeči a zjistily, že obě máme od ledu podobná očekávání. V autobuse jsme si přesedly k další "karimatkářce" Barušce, která už se zapovídala s Martinou. Po příchodu do školy Da Vinci v Břežanech jsme vyplnily formulář a já ještě zběsile psala mamce, že jsem ji uvedla jako krizový kontakt, tak ať je na příjmu :D Díky mami :-*
Workshop začal dost nezvykle - minutou kliků :D mohli jsme dělat kliky dle libosti, nemuseli jsme vydržet celou minutu, ale měli jsme si je počítat. Po počátečním představení se a kratší pauze jsme odkvačili ven naplnit bazének ledem. Bylo ho 400 kg. Když jsem do něj strčila jeden prst, jen jsem prohlásila "No doprdele!", čímž jsem Barču rozesmála. Ale ono to vyjadřovalo mé uvědomění si, co že se to vlastně chystám udělat!
Následně jsme do bazénku měli ponořit ruce po lokty. Náš první přímý kontakt s ledem. Pozornost nám holky odvedly tím, že jsme měli říct jméno souseda a svoje jméno. Takhle šlo kolečko jedním směrem, pak druhým, a pak zase zpátky, kdy jsme pro změnu měli říct svou oblíbenou barvu. Než to celé proběhlo, utekly dvě minuty a my ruce vyndali. Poděkovali jsme jim a prohřáli je.
Jako další nás čekalo dechové cvičení. Na začátku jsem netušila, jaký rauš mě čeká. Holky nás dopředu upozornily na průvodní jevy, jako je mravenčení, točení hlavy, brnění, možné spuštění pláče či jiných emocí. Taky nám doporučily mít nablízku spacák, protože v průběhu dýchání nám zřejmě začne být zima na ruce a nohy. Emma nám s Terčiným vysvětlením ukázala, jak máme dýchat. Vyzkoušeli jsme si to a opět zopakovali klikování. Ale tentokrát tak, že jsme dodýchali a v zádrži dechu jsme klikovali. Vtip byl v tom, že u prvního klikování jsme všichni dělali totéž - co klik, to nádech. Skončili jsme většinou proto, že nemohly svaly. Kdežto po dechovém cvičení jsme udělali určitý počet kliků v zádrži a skončili jsme proto, že nám došel dech, zatímco svaly stále mohly. Po tomto úvodním dýchání jsme se uvelebili a šli jsme na pořádné dechové cvičení. Nevím, kolik cyklů jsme prodýchali, jen vím, že s každým dalším se moje brnění, mravenčení i motání hlavy prohlubovalo a zpětně mám pocit, že jsem si na chvíli opravdu ulítla do jistého druhu rauše mimo sebe. Ale bylo to úžasné! Překvapilo mě, že negativní emoce ani pláč se nespustily! Za to jsem se usmívala. Cítila jsem se absolutně šťastná a spokojená a průvodní jevy spojené s dýcháním si moc užívala. Kombinace hudby, Terezčina hlasu, který nás vedl, a dýchání, byla nepopsatelná. Je to jedna z věcí, kterou si musíte sami prožít, abyste pochopili, o čem ten druhý mluví. Na konci dechového cvičení jsem usnula (probudilo mě 2x vlastní chrápnutí :D). Po probuzení jsem věděla jen to, že to byl neskutečně silný zážitek!

Terka s Emmou, které nás celým kurzem nádherně provázely
Po obědě přišla ta očekávaná chvíle a my se přesunuli k bazénu. Holky nám předaly svoje rady, co a jak dělat při vstupu do bazénku, v něm, i po něm a následoval další ponor rukou po lokty. Tentokrát ale bez odvádění pozornosti, měli jsme si to zpracovat sami svým dechem. WHM metoda je založená na dýchacím cvičení, otužování a nastavení mysli. Ke slovu v tu chvíli přišel třetí pilíř, nastavení mysli. Natáhli jsme před sebe paži a otáčeli se za ní, co to šlo. Měli jsme si zapamatovat, co jsme v maximální rotaci viděli. Pak jsme se vrátili, paži svěsili a dvakrát zopakovali představu, že dělám tentýž pohyb, ale jdeme až za námi viděný bod. Po této vizualizaci jsme opět natáhli paži, otočili se do maximálně rotace a...světe div se! Všichni jsme došli opravdu až za bod, který jsme viděli poprvé! Terezka nás poučila, že takovou sílu má mysl, ať si tedy nastavíme v hlavě, proč jdeme do ledu a co nám to přinese a v tichosti se jdeme převléknout do plavek. Byl to dobrý tah, protože takhle jsme na sebe házeli jen pohledy, ale nemluvili jsme, takže jsem se nemohli vypanikařit ještě víc, než jsme byli. Po návratu k bazénu hrála hudba, která mi připomínala vikingskou válečnou hudbu, takže adrenalin. Holky ukazovaly a vysvětlovaly, jak se po výstupu z ledu zahřát. Wim tvrdí, že není důležité, jak dlouho v ledu setrváte, ale jak rychle se po pobytu v ledu dokážete zahřát. A taky že 2 minuty v ledu denně život o půlku prodlouží, zatímco 20 minut život o půlku zkrátí :) Přišla chvíle CH, kdy mělo k bazénu přistoupit prvních 12 lidí. Okamžitě jsem vykročila, věděla jsem, že potřebuju jít do ledu ihned, nebo bych taky mohla couvnout. Dostali jsme pokyn, že do bazénku máme jít s výdechem a okamžitě si sednout na bobek, a to právě TEĎ! Ufffff, zima zima zima! Soustřeď se na výdech, nelapej po dechu...zpočátku mi to vůbec nešlo, lapala jsem po dechu jak smyslů zbavená a nedokázala dech ukočírovat. Ze sprchy jsem věděla, že mi pomáhá při výdechu dělat "óm", tak jsem to zkusila. Leč to bylo ještě horší, a nejen proto, že se mi strašně klepal hlas, takže to znělo, jak když tahá kočku za ocas - spoluledaři prominou :D nakonec jsem zjistila, že ve sprše mi "ómování" pomáhá, ale tady se potřebuju spíš soustředit potichu.

pekelné soustředění na zvládnutí vlastního dechu
A najednou jsem svůj dech zvládla. V tu chvíli teda přišla vtipná chvilka, protože jsme dostali pokyn dát ruce na nohy. Já ale moc nevyrostla, takže jsem okamžitě začala zajíždět pod hladinu :D Nakonec jsem nechala ruce natažené před sebou těsně pod hladinou, díky čemuž jsem do bazénku nezaplula nedobrovolně celá. V tu chvíli jsme se absolutně uvolnila a led si začala užívat.

chvíle uvolnění, kdy si led začnete užívat
A než jsem stihla prozkoumat všechny svoje pocity, holky hlásily dvě minuty a my šli ven! První myšlenka byla, že já ale ještě nechci! Šla jsem se spolu s ostatními rozehřívat, zatímco do bazénku šla druhá půlka. Poté následovala free party a mohli jsme do bazénku dle libosti, bez omezení a počítání času. Jen jsme měli svému tělu slíbit, že až dá signál, z bazénku opravdu půjdeme ven. Já okamžitě vykročila. Tentokrát jsem věděla, že mám nechat natažené ruce, a díky tomu se nebudu topit. Opět jsem lapala po dechu, přeci jen je to pro tělo šok, ale tentokrát jsem svůj dech zvládla podstatně rychleji a začala si užívat ledu kolem sebe. Nevím, jak dlouho jsem v bazénku byla, ale troufám si říct, že 3-4 minuty to byly, ale třeba taky ne, mohla jsem mít zkreslené vnímání. Jakmile tělo vyslalo signál, že už by asi bylo dobré jít ven, počkala jsem pár vteřin, vyhodnotila, co na to říká zbytek těla a po vzájemném odsouhlasení jsem šla z bazénku ven. Rozehřívání mi tentokrát trvalo podstatně déle, ale ten pocit....ten byl k nezaplacení! Byla jsem na sebe tak pyšná! Cítila jsem se hrdě, bláznivě a šťastně dohromady. Až mě mrzelo, že už je vlastně zlatý hřeb dne za mnou :(
Po převléknutí do suchého pokračovalo povídání a doporučení, jak uvést WHM do běžného života. Ideální je si zadýchat a pak jít do ledu, ale nemusí to tak nutně být, může se dělat i jedno bez druhého. Přiznám se, že na můj vkus bylo na celém kurzu povídání až moc, u konce už mě to opravdu nebavilo a dost jsem se vrtěla. Možná je to ale i tím, že jsem většinu těch informací věděla. Než se totiž do něčeho takového pustím, načtu si o tom informace. Nicméně když zhodnotím den jako celek, zažila jsem toho za jeden den víc než dost a z dýchání i z ledu jsem si odvážela naprosto nepopsatelné zážitky!
Pokud by Vás WHM zaujalo, tady je odkaz na jeho stránky a tady se můžete přihlásit do mini třídy, kde výměnou za Váš mail dostanete tři dny po sobě video přímo s Wimem, kde Vám vysvětlí tři základní pilíře své metody. První den je o síle dechu, druhé o síle ledové sprchy a třetí o síle mysli. V rámci videa máte i přímo od Wima vysvětlené, jak se do všech tří pilířů pustit a jak je praktikovat. A já už Vás nebudu zdržovat dalším vyprávěním, ať můžete vše vyzkoušet na vlastní kůži a prožít alespoň tak krásný dýchací rauš, jako já na workshopu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat