úterý 22. října 2019

Zamyšlení z Cavemana | Lovci a sběračky | Síla davu | Buď svá

Minulý týden jsem byla na Cavemanovi. Kromě toho, že byl i po sedmi letech senzační a já se smála od začátku do konce, byla tam pro mě spousta momentů k zamyšlení. A už v divadle mě napadla jedna myšlenka. Když Honza Holík vysvětloval rozdíl mezi muži-lovci a ženami-sběračkami na příkladu nákupu, napadla mě jedna věc. Poslední dobou je neustále vypichováno, že se máme soustředit aktuálně na to, co děláme. Když si myjeme ruce, máme se soustředit na to, jak nám teče voda po rukou, zda je teplá, nebo studená, máme vnímat, jak se nám mýdlo mění na pěnu mezi prsty...jenomže co když se my, sběračky, snažíme fungovat jako lovci?

Již z historického hlediska sběraček je nám dáno vnímat několik věcí najednou - zda je ta bobule jedlá, jestli támhle nečíhá mamut, a že tady ty bobule už budou brzy zralé, a že tam pod tím keřem číhá hřib...což mi mimochodem připomnělo naši podzimní sběračskou procházku s Martinem, tedy dovolte vsuvku.

Chtěli jsem si natrhat kopřivová semínka, černý bez na marmeládu a podívat se po hřibech. Martin jako správný lovec uviděl kopřivová semínka a sbíral semínka. Já mezitím trhala (neočekávaně) ostružiny. Jak jsme tak šli lesem, Martin vyměnil kořist "semínka" za kořist "černý bez". Takže to vypadalo tak, že Martin se díval po bezu, zatímco já jsem upozorňovala, že tady je hodně kopřivových semínek, že já bych se potřebovala zastavit, protože je tu spousta ostružin a v druhé půlce procházky jsem v mezičase odbíhala do lesa pro hřiby. Jasný příklad lovce a sběračky.

Vrátím se ke své původní otázce - co když se my, sběračky, snažíme fungovat jako muži-lovci? Nevím, jak se to daří Vám, milé dámy, ale pro mě je soustředění se pouze na jednu věc takřka nemožné. Ač se snažím. Jenomže když třeba vyšívám, nedokážu sedět a vyšívat. A nic jiného. Já u toho zároveň poslouchám audioknihu/podcast, přemýšlím, co bych si dala k obědu a ještě kontroluju, jestli se držím vzoru a nepřidala či neubrala jsem někde křížek. Já vím, teď někteří namítnou, že jízda autem je také synchronizace několika činností. Samozřejmě, že když je to třeba, dokáží se muži soustředit na více věcí najednou a ženy jen na tu jednu. Ale já mluvím o běžném životě. Co když se, milé dámy, snažíme aplikovat mužský princip, který nám, ženám, není přirozený?

Zrovna minulý týden jsem zahlédla krásný citát "Ženy tu nejsou od toho, aby dokázaly, co umí muži, ale aby dokázaly, co muži neumí." Možná se do mě teď někteří pustí, ale já s tím citátem souhlasím. Opravdu nemám ambice být vrcholovým manažerem velké firmy, jezdit závody ralley nebo boxovat. A tím rozhodně nechci říct, že by tyto ambice neměly mít ani jiné ženy - pokud je máte, a je to opravdu vaše vroucné přání, a nikoli jen potřeba ega dokázat sobě i okolí, že na to máte, jděte do toho! Ale my, které toužíme být žena se všemi výhodami i nevýhodami, dovolme si to. Když píšu tyto řádky, došla mi jedna krásná věc, díky které se mi ulevilo - že nemusím. Že se nemusím snažit za každou cenu soustředit se jen na jednu věc, jen proto, že to někdo řekl. To je objev, že? Ano, stále se dost vezu v módu "měla bych". A síla davu je síla davu. Mimochodem na to téma jsem dneska ráno poslouchala krásný podcast od Tereza in Oslo - #5 Všechno je v hlavě. Vřele Vám ho doporučuju. Tereza v něm krásně mluví o tom, jak bravurně si s námi umí hlava pohrát a jak funguje davová psychóza.

Takže pokud se právě některým ženám ulevilo, že to, že jsou tryskomyši a dělají deset věcí najednou, je v pořádku a že v tom nejsou samy, jsem moc ráda. Občas totiž potřebujeme někoho, kdo nás zastaví a umožní nám se na věc podívat jiným pohledem. Někdy se totiž sami lapíme do svých sítí, touze po dokonalosti a omylu, že když to říká tolik lidí, že to zaručeně musí být pravda. Ať už jste tedy jakékoli, ať už skáčete jako blecha, nebo se opravdu soustředíte jen na jednu věc, buďte hlavně samy sebou, protože díky tomu si pak můžeme dovolit říct si, že to a ono je teď možná módní, ale pro mě to není. A tím nemyslím jen módu v oblečení, ale i módu ve výživových směrech, životních stylech, způsobech odpočinku a jánevímčem.

Cavemanem jsem začala a Cavemanem skončím. Nesmírně se mi líbil závěr, kdy Honza Holík mluvil o tom, že ženy jsou kouzelnice a muži mají ochraňovat ženy a obydlí, aby ženy mohly dělat svá kouzla. Nemůžu než souhlasit a ač jsem vděčná, že máme rovnoprávnost, tak bych byla vděčná, kdybychom si my, ženy, dovolily být ženami a přestaly zběsile dokazovat, že umíme to, co umí i muži. Je skvělé, že jsme soběstačné a že si dokážeme poradit, ale možná když si dovolíme být trochu více ženami a mužům umožníme být zase trochu více muži, všem se nám aspoň trošku uleví. A pokud jste Cavemana ještě neviděli, vřele doporučuji, možná se chytíte za nos, možná Vám spousta věcí dojde, a rozhodně, rozhodně se budete smát skoro 80 minut v kuse :)

Žádné komentáře:

Okomentovat