čtvrtek 4. června 2020

Malé velké radosti


V dubnu jsme hodně chodili k Boleváku. Ať už s Ivet, nebo s Martinem. Tohle byl po dlouhé době můj první "ponor" na začátku dubna, kdy jsem měla výročí od účasti na workshopu Wim Hofovy metody. Ivet jsem zlákala natolik, že druhý den šla do vody se mnou :) Ivet, díky za krásnou momentku a za úžasně strávený čas u Boleváku :) 

Cestou do práce jsem potkala kolegyňku a šly jsme spolu. A já dostala čtyřlístek, který našla před domem. Krása je v maličkostech. Klišé? Já bych řekla, že je skvělé se to naučit :)

Když se máte rádi natolik, že sami sobě upečete narozeninový dort. Mrkvový. Výborný. Dokonce se Vám podaří někde vylovit svíčky, takže si je sfouknete. A marně přemýšlíte, kdy naposledy jste sfoukávali svíčky na dortě? Samozřejmě jsem se o něj podělila, ale i tak jsem ho jedla asi 5 dní. Nepřejedl se. Vždycky jsem se na něj těšila, protože se mi vážně povedl!

Lumpík je pejsek útulkový, šikovný, a rád si stele na neobvyklých místech. Třeba v Martinově krabici s pracovním oblečením - mimochodem tu si fakt oblíbil, chodí do ní často :)

Narozeninová kytka od maminky :) Krásná a hlavně voňavá!

Poke bowl. Já vím, teď je jich plný instagram. Prostě jsem to musela zkusit taky :) někde jsem četla, že to je jako nezarolované sushi, s tou výhodou, že do sushi nikdy nezarolujete tolik ryby a zeleniny. Musím uznat, že jsem se plácla přes kapsu a pro tuhle příležitost si koupila steak z tuňáka a sushi rýži. A byla to dobrá volba. Jako milovnice sushi a zejména ryb jsem měla boule až za ušima a blahem jsem přivírala oči u každého sousta = )

V září jsem přemýšlela, že tu udělám příspěvek na téma "podívej se na své okolí očima turisty". Leč nějak z toho sešlo. Pak jsem si říkala, že by bylo dobré zachytit stejná místa v různém ročním období, ale taky to nějak nevyšlo. Jenomže já mám kolem domu pár míst, která mě ani po 6 letech nepřestávají fascinovat. Třeba tento strom. Je zvláštní. Je pro mě zajímavý tím, jak je košatý a placatý. V létě je pod ním spousta stínu a v zimě mě fascinuje, kolik má větví a větviček. A takových zázraků já mám kolem domu několik.

Jedno z odpolední u Boleváku. Byly jsme s Ivet na druhé straně než obvykle a já cestou z vody zjistila, že ze dna čouhá škeble! Trochu jsem se bála, ale vytáhla ji, protože mě zajímalo, jak je velká. Poctivě jsem ji pak zastrčila zpátky, ale musela jsem se soustředit, abych tam vrátila škebli, a ne telefon, protože obojí bylo podobně velké i těžké :D

Autokino. Byla jsem v něm poprvé a bylo to super. Přijeli jsme brzy, takže jsme krom popcornu dostali první řadu :) Poslední aristokratku miluju, byl to úžasný podvečer! Kdyby vás, stejně jako mě, zajímalo, jak se to řeší se zvukem, tak ten si naladíte na rádiu :) A abych nebyla nařčena, tak autorem fotky je Martin :) 


Zajíci ve školce. To nešlo nevyfotit. Jedno víkendové ráno při venčení :)

Žádné komentáře:

Okomentovat