neděle 14. března 2021

Knižní koutek

Zase uběhl skoro rok, co jsem napsala poslední příspěvek. Už několikrát jsem se snažila začít psát pravidelně, ale nejde mi to a nutit se mi do toho taky nechce. Nicméně proto, že poslední příspěvek ze série Knižní koutek byl v roce 2016 (to mě dost překvapilo!), a já teď hodně čtu, řekla jsem si, že zkusím tuto sérii obnovit :)


Robert Šlachta - Třicet let pod přísahou (klik)

Na etapy jsem četla Třicet let pod přísahou od Roberta Šlachty a Josefa Klímy. Kniha je vedená formou rozhovoru a právě proto se dobře četla. Někdy jsem ji musela odložit, protože jsem se ve všech těch jménech a kauzách ztrácela. Dočtete se o začátcích u policie, jaké měl ideály, se kterými k policii nastoupil, jak se pouštěli s kolegy do boje s drogovými kartely, důvod jeho přesunu do Prahy, i jeho pohled na věc ve známých kauzách, např. Nagyová, Vidkun, atd. Líbí se mi i jistá sebereflexe, že dnes by R. Šlachta přistupoval k určitý věcem jinak a že se nebojí přiznat "mladickou nerozvážnost" :) Rozhodně to byla zajímavá exkurze do pracovního života Roberta Šlachty a oceňuju, že Josef Klíma kladl všemožné otázky, i ty méně příjemné. Zvláštní otazník pro mě zůstal ohledně některých jmen, o kterých R. Šlachta mluví v dobrém, zatímco v Krvavém slunci pod gilotinou je Alena Vitásková haní. Rozhodnutí už je na názoru každého jedince.


Krvavé slunce pod gilotinou (klik)

Když jsem tuhle knihu nakousla výše, musím ji zmínit taky. Kniha by to byla skvěla, kdyby...chápu, že kniha byla psána v emocích, ale od toho by měl být editor, aby děj dával smysl. Chvílemi se najednou řešilo něco, o čem před tím nebyla řeč a bylo složité se zorientovat. Přeskakování mezi kauzami. Jiné věci se zase zbytečně opakovaly. A kdo by se měl stydět, je korektorka. Gramatické chyby, z velké části nelogická skladba vět. Tohle všechno knize dost ubírá a je to velká škoda. Jde totiž o téma, ze kterého vstávají vlasy hrůzou na hlavě a obdivuji paní Vitáskovou, že to vše ustála a šla s tím ven. Jediná chvilka rozpaků byla, když popisovala, jak je nespravedlivě odsouzená (nyní už osvobozená) Michaela Schneiderová zničena zdravotně, společensky i finančně. Jelikož pod paní Vitáskovou spadá její Institut Aleny Vitáskové z.s., zabývající se ochranou a podporou lidských práv a svobod v České republice, vyvstala mi na mysli otázka, proč paní Schneiderové tento Institut, alespoň finančně a právně, nepomohl? Ale to jen takový malý otazník na závěr. Stejně jako u Třiceti let pod přísahou, názor si musí udělat každý sám.


série Artemis Fowl (klik)

Na tuhle sérii jsem narazila díky 2. dílu (Operace Arktida), který jsem našla v knihobudce. Přečetla jsem jedním dechem a začala shánět ostatních 7 dílů. Sehnat 6 z nich byla hračka, ale 7. díl, Atlantský komplex, jsem sháněla cca rok. Nakonec se má trpělivost vyplatila, a ač jsem některé díly kupovala ani ne za 100 Kč, za Atlantský komplex jsem zaplatila krásných 425 Kč a oddechla si, že mám sérii kompletní. A pustila se do čtení. O víkendu jsem dočetla 6. díl, Časový paradox a čeká mě právě Atlantský komplex. 

Artemis Fowl je geniální mladistvý zločinec, jak o sobě sám rád prohlašuje. Prosím, pokud jste viděli film, zapomeňte na něj!!! Artemis žije v Dublinu se svými rodiči a svým strážcem Butlerem, který to s Artemisem nemá vůbec jednoduché. Hned v jedničce poznáme jistou Artemisovu krutost, když zjistí, že pod zemí žije národ skřítků. Zajme kapitánku Myrtu Krátkou a utká se s Národem. A my máme možnost setkat se s dalšími postavami, velitelem LEPReko Juliem Břízným, k němuž neodmyslitelně patří jeho houbové doutníky, s kentaurem Klusákem, lehce paranoidním, ale špičkovým technikem, s trochu smradlavým, ale nesmírně šikovným permoníkem Slámou Hrabošem, který se dokáže vloupat všude a je neustále za hranou zákona, a v neposlední řadě s šílenou šotkou Opal Koboi. Všechny tyto postavy se více či méně objevují v celé sérii. 

Komu by nestačil už tak napínavý příběh, může se pustit do luštění šifer, které jsou v zápatí každé stránky ve všech knihách. Jedná se o šifru z Capallských svitků. Já jsem se pustila jen do té v první knize a přiznám se, že to bylo tak časově náročné, že jsem to nakonec vzdala a líně dohledala ve vodách internetu...

Nebudu se rozepisovat o jednotlivých dílech, jen Vám doporučím, ať se do série pustíte, pokud máte rádi humor a napětí. Jedná se sice o dětské knihy, ale to byl Harry Potter taky :)


Nikdyuš: zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová (klik)

Na začátek musím mimo téma přiznat, že se mi moc zamlouvá obal, který je matný, ale deštníky jsou lesklé - baví mě po obale přejíždět prsty a vnímat ten rozdíl :)

Samozřejmě mě zlákala čarodějnická tématika, tu já můžu :) Vzhledem ke společnému námětu se nevyhne srovnání s Harry Potterem - výjimečné dítě (které to na začátku neví), záporák, kouzelné místo pobytu, nezvyklý způsob dopravy - ale ty knihy jsou tak jiné!

Když jsem četla Nikdyuš poprvé, prvních cca 100 stran jsem se vyloženě trápila. Ale pak děj dostal spád a já se dalších 360 stran nedokázala odtrhnout! Když vyšel druhý díl, Divomor, bylo to už nějakou dobu, tak jsem začala zase hezky od jedničky. Tentokrát jsem si knihu užívala od první chvíle a byla jsem ráda, že mě po dočtení čeká rovnou dvojka. Morrigan Crowová je prokleté dítě, které má o 11 narozeninách umřít. Místo toho ale absolvuje bláznivou cestu s Jupiterem Northem, členem Divinské společnosti, kdy prchají před honci z kouře a stínů. V Nikdyuši se Morrigan pod patronátem Jupitera Northa uchází o členství v Divinské společnosti (Divispolu) a musí splnit 3 zkoušky. Do Divispolu se může dostat pouze 9 dětí, které mají výjimečné nadání. Morrigan se spřátelí s jedním z kandidátů, Hawethornem, žije v hotelu Deucalion spolu se spoustou podivných postaviček, ať už je to maxikočka Fenestra nebo upíří trpaslík Frank (pozor! Neplést s trpasličím upírem!), který je v hotelu králem večírků a oslav. Hotel žije svým životem, osobní pokoje se mění podle toho, jak se zrovna cítíte, můžete narazit na pokoj ožívajících stínů a nebo jít do kouřového pokoje, kde například po večeři narazíte na tlumené zelené světlo a mátový dým pro dobré zažívání. Mimochodem tento pokoj mě nadchl z celé knihy nejvíc a přála bych si takový pokoj mít! :D Stejně jako Artemis je i Nikdyuš primárně pro děti, ale za mě napínavé, čtivé, velmi dobře napsané a vhodné i pro dospělé s duší dítěte :)


Divomor: síly, jež v sobě objevila Morrigan Crowová (klik)

Na začátek zase vsuvka - tady bych Albatrosu vytkla, že se nedržel stejného papíru jako u jedničky. Přiznám se, že nemám ráda, když se v knižní sérii změní styl, ať už je to obal, písmo nebo papír :(

Co se týče děje, hupsla jsem do něj celá natěšená rovnou z jedničky a byl maličko temnější. Morrigan byla přijata do Divinské společnosti a spolu se svým kamarádem Hawethornem a dalšími 7 spolužáky prochází prvním ročníkem. Jenomže Morrigan je Divomor. První Divomor od Ezry Squalla, který je něco jako Lord Voldemort v Harry Potterovi. Mog, jak jí láskyplně říká Jupiter, ačkoli to Morrigan nesnáší, ve škole trpí. Jednak kvůli nedůvěře spolužáků a dvak kvůli nudným hodinám. Namísto rozvoje a pochopení své síly Divomora jen poslouchá, jak jsou Divomoří zlí, zákeřní a špatní. Přiznám se, že je to už nějaká chvíle (rok), co jsem knihu četla, takže nemám děj v živé paměti. Nicméně! Dle informací z Albatrosu by v dubnu měl vyjít 3. díl (věřím, že opravdu vyjde!) a jakmile budu vědět jistě, že se tak stane, udělám totéž, co loni - začnu pěkně od jedničky. Věřím, že tou dobou už budu mít sérii s Artemisem dočtenou a velmi ráda propluju z jednoho magického světa do druhého :) Oba jsou totiž krásné a hladivé, ač každý jinak. 


Šlehačková oblaka (klik)  

Terezu in Oslo v jejím podcastu V oblacích jsem začala poslouchat po zmínce od kamarádky. Tereza má nesmírně příjemný hlas a v prvních epizodách mluvila o pro mě zajímavých tématech. Knize jsem dlouho odolávala, ale jsem ráda, že jsem neodolala :) původně jsem ji měla půjčenou z knihovny - narovinu, mám zkušenost, že většina knih influencerů stojí za jedno přečtení, ale nikoli uchování. Klobouk dolů, Tereza píše opravdu výborně! Někteří tvrdí, že Šlehačková oblaka jsou až příliš šlehačková a sladká. A víte co? Mně to vůbec nevadí! Líbí se mi to. Trochu se tu skáče v ději, což je matoucí, ale rozhodně méně, než třeba u Krvavého slunce pod gilotinou :) Tereza popisuje, jak se dostala do Osla, jak studovala v Dánsku školu tance, gymnastické tréninky, studium v Oslu a hledání práce. Taky se dotkne bolavého tématu, a to smrti její maminky. Má můj obrovský obdiv, jak se k tomu dokázala postavit a moc mi tyto kapitoly pomohly v lednu. Pokud máte rádi slaďárny a romantiku, střihnout norskou pohodou a příjemnou slovní zásobou, doporučuji :)


Karamelová džungle (klik)

Dle některých recenzí jde vidět, že autorka dospěla a už to není přeslazený text. To je pravda. On už to prozrazuje sám název, od džungle člověk čeká něco jiného než od oblak :) Když jsem vracela Šlehačková oblaka do knihovny, paní knihovnice se usmála, že Džungle je ještě lepší. Ačkoli jsem tou dobou už měla Šlehačková oblaka koupená doma, byla jsem opět škarohlíd, a že si počkám, až bude v knihovně. Nakonec jsem se neudržela a knihu si objednala a byla to dobrá investice :) A já se v duchu Tereze omlouvám, že jsem ji podcenila a myslela si, že dvojka nebude mít požadovanou úroveň. Rozhodně měla. V džungli se dočítáme o začátcích Terezy a Johniho a jejich firmy Ellite blogers, kterou v ČR založili, a která se zabývá influencer marketingem. Název Džungle sedí. Pro mě osobně byla Šlehačková oblaka lepší, protože prostě slaďárna :) ale doporučit můžu obě dvě. Je to příjemné čtení. 

Žádné komentáře:

Okomentovat